|
Projev prorektora Jagellonské univerzity pro mezinárodní spolupráci, v Praze, 17. listopadu 2024 Osudy Univerzity Karlovy a Jagellonské univerzity v Krakově se prolínají již od středověku. Mají také bolestivé vzpomínky z období druhé světové války, své univerzitní Sonderaktionen. 14. století bylo obdobím modernizace a úžasného rozkvětu střední Evropy, což bylo možné díky vynikajícím panovníkům, kteří vědomě a energicky prováděli hluboké reformy státu. Díky panování Karle IV. v Českých zemích, Ludvíka Uherského v Uhrách a Kazimíra Velikého v Polsku země našeho regionu prošly dlouhou cestou politického, ekonomického a kulturního vývoje. Karel IV. založil vůbec první ve střední Evropě Univerzitu a nedlouho poté se jeho směrem vydal polský panovník Kazimír Veliký, který založil v roce 1364 univerzitu v Krakově. Polský král je všeobecně považován za velkého stavitele, který zastihl Polsko ze dřeva a ponechal ho z cihel. Můžeme také dodat, že myšlenkou polského panovníka bylo zanechat za sebou moudré Polsko. Univerzity v Praze a Krakově tehdy přitahovaly mladé lidi z mnoha zemí a profesoři pražské univerzity tvořili jádro prvního profesorského sboru krakovské univerzity. Po několika staletích se cesty pražské a krakovské univerzity zase sešly, tentokrát během tragických událostí roku 1939. 15. března vstoupila německá vojska do Prahy, čímž ukončila krátkodobou existenci (od Mnichovské konference na konci září předchozího roku) Druhé Československé republiky. Na nátlak Říše vyhlásilo Slovensko samostatnost a na okupovaných českých územích vznikl Protektorát Čechy a Morava. Německá okupace měla zpočátku poměrně mírný charakter. Situace se změnila po vypuknutí druhé světové války. Okupanti, aniž by ještě zcela opustili svůj pseudoliberální kurz, dali jasně najevo, že v žádném případě nebudou tolerovat jakékoli české politické aspirace nebo vlastenecké cítění. Příležitostí byly demonstrace, které se konaly v Praze 28. října 1939, v den výročí vyhlášení samostatnosti Československa. Úřady tyto protesty velmi brutálně potlačily. Těžce zraněno bylo devět lidí včetně studenta medicíny Jana Opletala. I přes okamžitou operaci se ho nepodařilo zachránit a Opletal 11. listopadu zemřel. Jeho pohřeb, jenž se konal o čtyři dny později, vyvolal další studentské demonstrace. V reakci na tyto události německé úřady provedly v noci ze 16. na 17. listopadu tzv. Sonderaktion Prag. Německá policie a jednotky SS vstoupily do budov studentských kolejí v Praze, Brně a Příbrami, kde došlo k hromadnému zatýkání. Devět lídrů studentských organizací bylo popraveno a více než 1200 studentů bylo uvězněno v koncentračním táboře Sachsenhausen-Oranienburg. Neurathovým dekretem ze 17. listopadu byl na dobu tří let pozastaven provoz českých vysokých škol. Znamenalo to uzavření (vlastně do roku 1945) deseti vysokých škol dosud působících v Protektorátu, propuštění všech jejich zaměstnanců (cca 1300 osob) a zbavení možnosti vzdělávat přes 15 000 studentů. Vážené dámy a vážení pánové, tyto akce jsou často, a nikoli bezdůvodně, srovnávány s uvězněním 183 vyučujících Jagellonské univerzity a technické univerzity AGH; jsou nechvalně známé jako akce Sonderaktion Krakau, k níž došlo 6. listopadu 1939, několik dní před tragickými událostmi v Praze. Tento den, 6. listopadu 1939, spolu s plánovaným zahájením nového akademického roku se na žádost německých úřadů Generálního gouvernementu měla konat schůze přednášejících k poslechu přednášky o německém uhlu pohled na záležitosti vědy a vysokého školství. Toto setkání se konalo v Collegium Novum Jagellonské univerzity, v aule tehdy pojmenované po Mikuláši Koperníkovi, kterého Němci považovali za německého astronoma. Místo přednášky byli profesoři zatčeni a odvezeni do koncentračního tábora Sachsenhausen. Téhož dne byl zatčen i starosta Krakova Stanisław Klimecki, jenž byl spolu s profesory do tábora převezen. Zatčení krakovských profesorů vyvolalo velké mezinárodní pobouření ve vědeckých i politických kruzích. Vedoucí představitelé mnoha zemí zasáhli, aby došlo k propuštění profesorů, což jistě přispělo k tomu, že 8. února 1940 bylo propuštěno přes sto zatčených přednášejících, kterým bylo přes 40 let. Bohužel ne všichni se tohoto okamžiku dožili, protože zemřeli v táboře a někteří byli natolik fyzicky vyčerpaní, že zemřeli během několika týdnů po propuštění. Jedním z těch, kteří se propuštění nedožili, byl prof. Stanisław Estreicher, který před svou smrtí v prosinci 1939 pronesl tato památná slova: "Nezapomeňte na naši smrt a nenechte ji promarnit." Ti, kteří zůstali v táboře, především mladší profesoři, byli transportováni do koncentračního tábora Dachau, odkud byli koncem roku 1940 propuštěni. Profesoři propuštění z tábora se zapojili do tajného univerzitního vyučování a spiknutí. Někteří na to doplatili opakovaným zatýkáním a dokonce smrtí, jako prof. Adam Heydel, který po rázném odmítnutí návrhu na podpis Volksliste podaného plk. von Heydelem, pocházejícím z německé linie téže rodiny, byl deportován do koncentračního tábora v Auschwitz, kde byl 14. března 1941 při hromadné popravě zastřelen. Jagellonská univerzita již řadu let uctívá památku profesorů zatčených v roce 1939. V listopadu 1964, k 25. výročí tragédie, byla v Collegiu Novum odhalena deska se jmény zatčených v roce 1939. Odhalil ji prof. Stanisław Pigoń, který byl sám obětí německé akce. Od roku 1999 se den 6. listopadu slaví jako Akademický vzpomínkový den, během kterého navštěvujeme hroby zesnulých profesorů, včetně těch, kteří byli obětmi Sonderaktion Krakau. Při slavnostním zasedání čteme jména všech 183 přednášejících zatčených v osudný den. Donedávna četl Vzpomínkovou výzvu prof. Józef Wolski, historik, poslední žijící osoba zatčena a deportována do Sachsenhausenu. Po jeho smrti tuto roli převzala další generace, tedy studenti. V roce 1997 vzniklo v Krakově sdružení Ne cedat Academia, jehož cílem je kultivovat vzpomínku na tuto událost. Studenti Jagellonské univerzity slaví 17. listopadu také Mezinárodní den studentstva, zřízený na památku nacistického potlačení demonstrace studentů Pražské univerzity v roce 1939. Při této příležitosti se mimo jiné v pátek 15. listopadu v Aule Collegia Novum Jagellonské univerzity konalo setkání upořádané Studentskou kurií naší univerzity a Vědeckým kroužek historiků Jagellonské univerzity: "Plus ratio quam vis. Studentská komunita vůči německé okupaci"; "Plus ratio quam vis" je motto Jagellonské univerzity, které v tomto kontextu zní obzvláště silně. V rámci této akce proběhla přednáška Dr. Dawida Golika z Historického ústavu Jagellonské univerzity "Sonderaktion Prag - aneb proč se Třetí říše bála českých studentů" a čtení vzpomínek studentů Jagellonské univerzity z období 2. světové války, souvisejících s osobními zážitky z války a každodenního života během ní a reakcemi na významné události včetně Sonderaktion Krakau. Toto čtení bylo nazváno citátem z jedné ze vzpomínek: "Byla to věda a související s ní zkušenosti, které osvětlovaly temnotu okupační noci." Naši studenti tak nadále proplétají osudy našich univerzit. Věřím, že toto společenství osudu najde své vyjádření v prohlubující se vědecké a didaktické spolupráci mezi Univerzitou Karlovou v Praze a Jagellonskou univerzitou v Krakově - dvěma nejstaršími univerzitami ve střední Evropě.
|
