Projev prof. JUDr. Václava Pavlíčka, CSc. před Hlávkovou kolejí,
při příležitosti oslav státního svátku 17. listopadu 2009

Vážený pane prezidente, vážení přítomní!

Dovolte mi zahájit dnešní shromáždění věnované 17. listopadu a všechny Vás přivítat. Vítám zejména představitele Ústavních orgánů, členy diplomatického sboru, představitele církví a vysokých škol a především bojovníky za svobodu a studenty, jejichž je 17. listopad svátkem.

Letošní jubilea vybízejí k bilancování boje za svobodu a demokracii českého národa. Mají nepochybně význam symbolický.

Česká veřejnost a sdělovací prostředky vzpomínají v letošním roce 20 let od doby, kdy studentský průvod věnovaný Mezinárodnímu dni studentstva a policejní zásah proti němu daly rozhodující podnět ke konečnému rozpadu totalitního systému v Československu. Tehdejší málo schopná politická garnitura tzv. normalizačního režimu ztratila svou zahraniční oporu a uvnitř státu se zcela zdiskreditovala. V okolních státech tohoto bloku se tento systém již zhroutil nebo byl na pokraji svého konce. V následujících dnech se v Československu vytvářela nová politická reprezentace československého státu, které masové demonstrace dávaly legitimitu převzít politickou moc a odpovědnost za osud státu. Legitimizačním heslem nové moci byla svoboda o obnova demokracie.

Před Hlávkovou kolejí se každoročně setkáváme proto, abychom ve spolupráci Hlávkova nadání s Českým svazem bojovníků za svobodu a vysokými školami vzpomněli událostí, které daly podnět i k demonstracím před 20 lety a následnému zvratu politických poměrů, od nichž tehdy v roce 1989 uplynulo jubilejních 50 let a tuto tradici udržovali.

Evropa byla v roce 1939 ovlivněna vítězným tažením nacistického Německa, které právě vojensky rozdrtilo Polsko. Demokratické hodnoty a ideje byly v defenzívě. V době německé euforie z vítězství se český národ v Praze jako celek na demonstracích vzdoru naproti tomu přihlásil k idejím demokratického Československa a jeho prezidentů Masaryka a Beneše. Střelba do demonstrantů 28. října vzdor Čechů nepotlačila a ten se znovu projevil při pohřbu studenta Hlávkovy koleje Jana Opletala. Tyto demonstrace v hlavním městě státu, který byl rok předtím vydán svými spojenci do moci nacistického Německa, jehož vláda se ve vlastní zemi již nemilosrdně vypořádala s demokraty a Židy, měly v tehdejší Evropě také symbolický význam. Prokazovaly, že touha po svobodě a demokracii není mrtvá ani na Území obsazeném Německem. Také proto následovala nemilosrdná odveta, aby byla demonstrována totální vláda nad Územím a obyvatelstvem v českých zemích. Mělo to být symbolem, co čeká porobené národy v Evropě, pokud budou této vládě vzdorovat. Poprava studentských vůdců, uzavření českých vysokých škol a obsazení studentských kolejí, z nichž byli studenti odvlečeni do koncentračního tábora, mělo být výstražným mementem. První Útok se uskutečnil právě proti studentům Hlávkovy koleje, před kterou se každoročně shromažďujeme. Připomínáme nejen oběti nacistické perzekuce, ale především boj za svobodu a demokracii, který zůstal aktuální v různých politických poměrech, které následovaly.

Události před 70 lety hovoří k dnešku také proto, že vyvracejí pomluvy o nestatečnosti českého národa, které někteří publicisté a politici mezi námi v posledních letech s oblibou šíří, i jednostrannou propagandu ve veřejných sdělovacích prostředcích, aby pěstovali pocity české malosti svým Údajně novým a neotřelým pohledem na dějiny. Částečným Úspěchem této propagandy je to, že se někdy na stejnou roveň staví oběti a bojovníci proti nacismu s těmi, kteří byli pachateli těchto zločinů. Někde se dále pod různými záminkami odstraňují nebo poškozují autentické pomníky bojovníků proti nacismu. Naproti tomu oprávněně protestují mnozí pamětníci proti tomu, že se v některých místech odhalují pamětní desky těm, kteří nacistické zločiny proti Čechům a Židům páchali a po zásluze za ně i nesli odpovědnost. Nejsou letos jen příklady negativní. Je třeba ocenit, že se konečně dostalo symbolického památníku těm, kteří vykonali ortel nad Heydrichem za jeho zločiny, což bylo v tehdejší protinacistické Evropě vnímáno jako symbol toho, že Češi ani po jeho teroru nerezignovali. Bylo to výsledkem spolupráce domácího a zahraničního odboje. Zločiny Heydricha vyžadovaly potrestání právě tak jako zločiny jeho pomocníků z řad nacistů, ať již pocházeli z Říše nebo se označovali za tzv. sudetské Němce. Prostřednictvím symbolů se udržují hodnoty a identita národa a integrita státu. Boj proti nacismu byl tímto integrujícím činitelem a stal se hodnotou, které Čechy spojovala s ostatními demokraty v Evropě.

Dnešní setkání je i výzvou, abychom vyjadřovali trvalou Úctu těm, kteří bojem za svobodu se nacistickému totalitarismu vzepřeli. Udělení nejvyššího státního vyznamenání předním představitelům boje za svobodu prezidentem republiky v letošním jubilejním roce to také vyjadřuje. Připomíná, že díky jejich boji a mnoha obětem na životech se Československo stalo platnou součástí protinacistické koalice, která svým vítězstvím zajistila, že současná Evropa není novou Evropou podle Hitlerových plánů, v níž Údajně panské rase měly sloužit ostatní národy a rasy, pokud nebyly určeny k vyhubení, ale je to nová Evropa rovnoprávných národů podle představ Masaryka, v níž má svou důstojnou a důležitou roli i skutečně demokratické Německo, které nechce měnit minulost, ale hledí do budoucnosti po boku ostatních evropských národů.

Úcta spojeneckých států ke statečnosti československých studentů a k jejich vztahu ke svobodě a demokracii vedla v Londýně již za dva roky k rozhodnutí, aby se stal 17. listopad Mezinárodním dnem studentstva a povzbuzoval i ostatní národy k odporu. Je zájmem i povinností Čechů, aby si tohoto ocenění vážili a připomínali je.

Prosím pana prezidenta, aby se ujal hlavního projevu na dnešním shromáždění.