Projev prof. JUDr. Václava Pavlíčka, CSc. před koncertem v Betlémské kapli,
při příležitosti oslav státního svátku 17. listopadu 2009

Vážený pane rektore, vážení přítomní,

dovolte, abych Vás jménem Nadání Josefa, Marie a Zdeňky Hlávkových přivítal na dnešním tradičním koncertu při příležitosti státního svátku 17.listopadu. V letošním jubilejním roce je koncert pořádán ve spolupráci s ČVUT. Na tomto místě v Betlémské kapli v době Husově zaznívala vroucná slova o významu svobodného hlásání slova Božího a vytvářely se základy budoucího demokratického husitského hnutí a pluralitní české reformace. Dnes zdůrazňujeme opět význam demokracie, svobody slova a vědeckého myšlení, rozvoje vědy a vzdělanosti jako předpokladu uchování identity národa. Jubilejní výročí bývají příležitostí k oslavám i bilancování.

Před dvaceti lety studenti vyšli do ulic, aby připomněli padesátileté výročí zásahu nacistické moci proti české inteligenci, především proti vysokým školám, a jejich věrnost svobodě a demokracii. Tomuto zásahu 17. listopadu 1939 předcházely demonstrace Pražanů 28. října a byly vzpomínány ideály, které jako svou státní ideu vyjadřovala Československá republika a její prezidenti Masaryk a Beneš. Uplynula tehdy nedlouhá doba od hysterických výkřiků A. Hitlera na nacistickém shromáždění vůči prezidentu Benešovi: „Tady stojím já, tam stojí on a mezi námi dvěma bude rozhodnuto“. A. Hitler v říjnu 1939 triumfoval a zdálo se, že o takto personifikovaném konfliktu idejí již rozhodnuto bylo. Německá vojska po obsazení zbytku Československa velmi rychle porazila Polsko a zdálo se, že mu nemůže na kontinentě žádná moc účinně vzdorovat. Za této neutěšené situace pro hodnoty demokracie provolávali Češi, jejichž vlast byla o rok dříve vydána jejich spojenci do rukou Hitlera, na spontánní demonstraci slávu právě prezidentu Benešovi jako symbolu zdánlivě poražených demokratických idejí, protikladných ideologii nacismu. Ani střelba do demonstrujících je nezastrašila, jak se to projevilo 15. listopadu při pohřbu studenta medicíny Jana Opletala. Represe proti českým vysokým školám a poprava studentských funkcionářů v nočních a ranních hodinách 17. listopadu 1939 měly rozdrtit tento vzdor Čechů a ukázat, jaký bude osud Evropanů, pokud se pokusí o odpor. Tak pochopily tento střet demokracie a totality také protinacistické státy v Evropě. Proto bylo v Londýně rozhodnuto, aby se 17. listopad stal Mezinárodním dnem studentstva jako symbol boje českých vysokoškoláků i studentů z ostatních států Evropy proti nacismu a za demokracii. Odpor Čechů měl být příkladem celé demokratické Evropě.

Český národ tehdy ve své většině obstál v době, která se zdála být tak beznadějnou a zotavoval se z šoku způsobeném v Mnichově. Již v druhé polovině třicátých let přední čeští intelektuálové se zamýšleli nad tradicemi a legitimitou české státnosti, nad úspěchy i pohromami, jakož i nad tím, co Československo zatím přineslo Evropě, jak to zdůrazňoval Masaryk při formování další cesty národa. V rozsáhlé a reprezentativní publikaci s názvem Idea československého státu ve svém příspěvku historik F. M. Bartoš vzpomínal slov tehdy mladého kazatele a universitního mistra Jana Husa, který nabádal ostrými slovy k hájení české státnosti: „Psi a hadi dovedou lépe bránit pelechů, než své vlasti Čechové, kteří třeba jejich věc je spravedlivá, nehájí vlastního státu“. Husovy výzvy k obraně české státnosti se staly aktuální znovu v tehdejší době. Vlastenecká výchova ve školách, příklad husitství, ideály Masaryka a Beneše, přinesly své výsledky v účasti Čechů v zahraničním i v domácím odboji, jakož také velké oběti na životech při obnově této státnosti. V roce 1945 se požadavky svobody, demokracie a rozvoje vzdělanosti shodně s idejemi Masaryka a Beneše staly hlavními úkoly, k nimž se přihlásili Češi i ostatní národy protinacistické koalice.

V historickém konfliktu idejí A. Hitlera a Ed. Beneše ve válce zvítězila pravda Benešova humanismu nad ideologií údajně panské rasy A. Hitlera. Věřím, že ani současné pokusy znovu přepsat historii hanobením prezidenta Beneše některými kruhy doma i v zahraničí výsledek tohoto základního konfliktu nezmění.

V roce 1989 si měl hodnoty studentského hnutí připomenout státními orgány povolený průvod pražských vysokoškoláků 17. listopadu 1989. Po útocích policie na skupinu demonstrantů 28. října na Václavském náměstí se neočekávaly výrazné střety při shromáždění organizovaném oficiální mládežnickou organizací. Hesla svobody a demokracie, právě tak jako o padesát let dříve, nalézaly mezi účastníky pochodu znovu aktuální ohlas. Policejní zásah proti demonstrujícím studentům se stal roznětkou vedoucí k rozpadu dosud totalitní moci, která již dříve poznávala, že ztratila svou mezinárodní oporu a byla neschopná na novou situaci adekvátně reagovat. Mohutné demonstrace v následujících dnech formovaly nové politické vedení státu, do jehož rukou dosavadní vládnoucí garnitura v relativně krátké době odevzdávala odpovědnost za řízení státních záležitostí. Hesla o obnovení svobody, demokracie a potřebě duchovních hodnot vzešlá z těchto demonstrací místo omezeně konzumní společnosti reálného socialismu oslovila naprostou většinu společnosti a vzbuzovala velké naděje do budoucnosti. Stotisícovými demonstracemi legitimizovaná nová státní moc byla potvrzena v relativně krátké době svobodnými volbami již v polovině roku 1990. Demokratické změny a odstranění politické diskriminace otevřely nové šance mladé generaci. Některým ze starších generací přinesly také možnost vrátit se ke kvalifikované práci na vysokých školách, ve vědeckých ústavech i jinde, pro jiné alespoň společenskou a právní rehabilitaci.

Další vývoj měl verifikovat nejen reálnost proklamované cesty do budoucnosti, ale také jak si český národ dovede sám vládnout bez cizího diktátu a dokáže si vybrat representaci, která by ho přivedla k demokracii, právní jistotě a společenské prosperitě. Tehdejší události přinesly důraz na odpovědnost každého za jeho další osud a po dvaceti letech se lze již sotva vymlouvat na nedostatky způsobené minulým režimem. Za dvacet let vyrostla také nová generace v nových podmínkách a těmito podmínkami i dříve netušeným technickým rozvojem je formována její identita.

Časté znechucení z politiky a ze stavu věcí veřejných by neměly zakrýt pozitiva jež přinesly změny v oblasti svobod započaté 17. listopadu 1989. Neměly by však ani ochromit kritičnost a vědomí demokratické odpovědnosti občanů jako spolutvůrců tohoto státu, Demokracie neznamená svobodu od státu, ale svobodnou možnost a povinnost se na jeho podobě podílet bez jakékoliv diskriminace a nést za ni odpovědnost. To vložil Masaryk do základů budování svobodného Československého státu, k jehož státnosti se Česká republika hlásí. Masaryk také připomněl, že státy se udržují těmi ideály, z nichž se zrodily.

Letošní koncert je věnován hudbě Ludwiga van Beethovena inspirované idejemi velkého básníka a humanisty Fridricha Schillera. Oba tito tvůrci a vynikající němečtí intelektuálové, jejichž dílo přesahovalo svou dobu, oslavovali svobodu jednotlivce ve svobodné Evropě svobodných národů. Tato skladba má pro současnou Evropu symbolický význam. Svoboda sebou přináší i odpovědnost. Skutečně svobodná společnost nespatřuje svůj smysl jen v technickém rozvoji, v rozšiřování konzumu, ale ve větším humanismu, solidaritě a v ohledu k druhým. Takové ideály vyjádřil Masaryk ve svém díle Nová Evropa a kladl důraz na mravnost a vzdělanost národa jako záruk před rozkladem integrity státu. I z tohoto úhlu pohledu je třeba dosavadní vývoj bilancovat. Nelze očekávat, že naše problémy s demokracií, veřejnou morálkou, zločinností nebo s prosperitou vyřeší za českou společnost někdo jiný. Nevyřeší je za nás ani Evropská unie. Lze však uvažovat, čím my přispějeme Evropě svobodných demokratických národů jako její součást, jak to zdůrazňoval již Masaryk. Věrnost jeho ideám přispěla v minulosti k překonání krajně těžkých situací české společnosti a věřím, že je to cesta platná i v současnosti. Byli o tom přesvědčeni mnozí i v listopadových dnech 1989.

Přeji Vám krásné prožitky při poslechu díla velkých humanistů Evropy.