Projev prof. JUDr. Václava Pavlíčka, CSc. v Karolinu, při příležitosti slavnostního koncertu 17. listopadu 2023

Vaše magnificence, kolegové a kolegyně, vážení hosté.

Vítám vás jménem Nadace "Nadání Josefa, Marie, Zdeňky Hlávkových", spolupořadatele dnešního tradičního koncertu uspořádaného při příležitosti státního svátku 17. listopadu. Vzpomínáme dnes především obětí německé nacistické perzekuce, smrti studenta medicíny Jana Opletala a dělníka Václava Sedláčka v souvislosti s demonstrací 28. října 1939, popravy studentských představitelů, uzavření českých vysokých škol a odvlečení studentů z kolejí do koncentračního tábora. Perzekuce studentů a jejich učitelů v roce 1939 i v dalších letech se stala podnětem k vyjádření solidarity s nimi v demokratických státech celého světa a k vyhlášení tohoto dne za Mezinárodní den studentstva.

Pro Českou republiku má tento den další význam. V roce 1989 se stala vzpomínka studentů na toto výročí podnětem k demonstraci, jež vedla k dovršení kolapsu tehdejšího režimu a k nastolení systému pluralitní demokracie. Česká společnost vzpomíná dnes i tohoto výročí na různých místech republiky. Je to aktuální proto, že poznala k čemu vede vynucený monopol jediné povolené "pravdy" a jediné povolené ideologie a je proto třeba také v současnosti oceňovat a chránit svobodu myšlení a svobodu projevu před takovým nebezpečím.
Ve svých vystoupeních před koncerty k této příležitosti jsem zpravidla také informoval o hudebních dílech, které mají následně zaznít. S ohledem na strukturu dnešního programu tak učiní dirigent pan Haig Utidjian a sám se omezím jen na některé historické souvislosti spojené s těmito událostmi.

Vraťme se proto k německé nacistické perzekuci v roce 1939. Demonstrace, jež se staly oficiálním důvodem k popravě představitelů studentů a k uzavření vysokých škol byly vyprovokovány nacistickým režimem. Záměrem okupantů bylo odebrání možnosti českému národu, aby se mohl vzdělávat. Okupanti podle téhož scénáře později zdůvodňovali uzavření vysokých škol i v jiných státech Evropy. Jen u Poláků a Čechů, jakož před tím u Židů však mělo být toto řešení konečné, jak se to již v průběhu války ukázalo. Inteligence, která zná historii svého národa, váží si svého jazyka a kořenů, z nichž národ čerpá, byla pro okupanty, kteří se cítili být panským národem, krajně nebezpečná.

17. listopad 1939 se stal nejen symbolem utrpení a obětí perzekuce, ale také symbolem odporu českého národa proti okupantům za obnovení svobody a demokracie v době, jež se zdála pro takový odpor beznadějná. Tento odpor pokračoval na domácí půdě i v zahraničí, kam mladí lidé, mezi nimi studenti, ilegálně odcházeli, aby bojovali na všech frontách války.

Velkou podporu českým studentům poskytovala Velká Británie, již pod vedením premiéra Winstona Churchilla. Tehdy se rozhodně postavila na odpor Hitlerovu Německu. Stala se útočištěm vlád řady okupovaných států. Na jejím území se formovaly také vojenské jednotky těchto států. Byly mezi nimi orgány zahraničního státního zřízení Československa. Do vojenských jednotek československé zahraniční armády vstupovali také studenti, kteří z republiky uprchli po 15. březnu nebo po 17. listopadu 1939, aby se účastnili boje proti Německu. Někteří tak učinili již ve Francii a po její porážce byli spolu s britskými jednotkami evakuováni, aby v boji pokračovali.

Na podporu těchto studentů byl vytvořen z iniciativy Mezinárodní studentské služby výbor, který ve spolupráci s některými britským profesory v čele s prof. Lindsayem si vzal za úkol péči o cizí studenty. S touto institucí navázal kontakt školský a osvětový odbor československé vlády, aby umožnil československým studentům také dostudovat. Britské instituce ve spolupráci s československou vládou v exilu tento úkol úspěšně splnili. První promoce nových lékařů se uskutečnila za přítomnosti prezidenta Beneše 27. února 1943 a promovalo 16 studentů medicíny Univerzity Karlovy, 6 studentů Masarykovy univerzity v Brně a 1 student Komenského univerzity v Bratislavě. Ve funkci rektora se účastnil profesor Univerzity v Oxfordu Sir David Ross a také v dalších funkcích při promoci působili profesoři lékařské fakulty této univerzity- jako promotor James Andrew Gunn, řádný profesor therapeutiky a jako děkan Sir Farquhar Buzzar, řádný profesor interního lékařství. Po promoci noví lékaři nastoupili k vojenským jednotkám na různých frontách války.

Univerzita v Oxfordu převzala patronát nad dokončením studia Čechoslováků jak na svých fakultách, tak na jiných školách v případě, kdy takové vzdělání sama neposkytovala. Solidarita Univerzity v Oxfordu s československými studenty měla význam nejen pro tyto studenty, ale byla jasnou odpovědí nacistickému režimu v jeho snaze zbavit národy okupovaných států možnosti vyššího vzdělávání. V souvislosti s touto solidaritou lze jistě vzpomenout na dávné tradice výměny duchovních hodnot a idejí mezi Anglií a českým státem. Již ve středověku se Jeroným Pražský, blízký spolupracovník Jana Husa vydal do Oxfordu zřejmě v roce 1399, aby se sám seznámil s myšlenkami Johna Wycliffa a mohl s nimi seznámit veřejnost doma. Vliv myšlenek Wycliffa a realistické filosofie ovlivnil husitskou revoluci v Čechách.

Na počátku 20. století Josef Hlávka ve své poslední vůli odkázal veškerý svůj obrovský majetek jím založeného Nadání ve prospěch vzdělávání českého národa, rozvoje jeho vědy a umění, aby bylo dosaženo "oné mravní a hmotné síly, která k bezpečnému zachování našeho národa je zapotřebí." Vzdělání, věda a umění byly podle Josefa Hlávky prostředkem, jak zachovat existenci českého národa.

Česká společnost si váží přínosu Univerzity v Oxfordu pro evropské tradice akademických svobod a humanitu. Bylo to vyjádřeno také před 21 lety na veřejném shromáždění před Hlávkovou kolejí. Na tehdejší myšlenky chceme navázat.

Nadání Hlávkových při příležitosti 100. výročí od úmrtí Josefa Hlávky zřídilo medaili pro jednotlivce a instituce, které se výrazně zasloužili o uskutečnění Hlávkových cílů. Je nepochybné, že Univerzita v Oxfordu svou podporou svobody myšlení, hodnot demokracie a podporou československých studentů bojujících proti nacismu tento cíl naplňovala. Je mi potěšením, že představitelce této univerzity mohu medaili a diplom z rozhodnutí orgánů Nadání dnes předat s přáním mnoha úspěchů při šíření svobody vědy, myšlení a rozvoje vzdělanosti a s nadějí na šíření idejí humanismu, svobody a demokracie i v budoucností.