Projev prof. Ivana Wilhelma před Hlávkovou kolejí, při příležitosti oslav státního svátku 17. listopadu 2023

Vážení přítomní ústavní činitelé, představitelé a členové obou komor Parlamentu České republiky, členové Vlády České republiky, zástupci Kanceláře prezidenta republiky, představitelé dalších státních a samosprávných orgánů, členové diplomatického sboru, paní předsedkyně Akademie věd České republiky, představitelé vysokých škol, paní předsedkyně a členové České konference rektorů, pane předsedo a členové obou komor Rady vysokých škol, představitelé a členové studentských organizací, pane patriarcho Československé cirkve husitské, vážené dámy a pánové.

Dovolte, abych jménem pořadatelů zahájil dnešní pietní shromáždění, na kterém si připomínáme oběti nacistické perzekuce v letech 1939 - 45. Pořadatelem tohoto shromáždění je již tradičně Nadání Josefa, Marie a Zdeňky Hlávkových, Univerzita Karlova, České vysoké učení technické, Akademie věd České republiky a Studentská komora Rady vysokých škol. Představitelé těchto institucí pozdraví naše shromáždění v jeho průběhu.

Dámy a pánové,
17. listopad 1939 je zapsán do našich dějin jako opravdu černý pátek české akademické obce. V noci na tento den bylo devět studentských funkcionářů Gestapem zatčeno, odvezeno do Ruzyňských kasáren a bez soudu nad ránem popraveno. Současně v tuto dobu a v následujících dnech bylo na 1200 studentů českých vysokých škol shromážděno a odvlečeno do koncentračních táborů v Německu a všechny české vysoké školy byly s okamžitou platností zavřeny. Stejně tak byly všechny studentské organizace rozpuštěny. Tato akce Sonderaktion Prag vom 17. November byla jasnou odpovědí nacistické moci na předchozí zakázané demonstrace k výročí založení republiky 28. října. Při jejich potlačení byl zastřelen dělník Václav Sedláček a dobových policejních hlášení bylo těžce raněno osm demonstrantů, mezi nimi student medicíny a člen samosprávy Hlávkovy koleje Jan Opletal, který 11. listopadu tomuto zranění podlehl. Jeho pohřeb v Praze byl tichou protiněmeckou studentskou demonstrací, kterou nacisté využili jako zámínku k tvrdé reakci nejen proti studentům, ale proti českému národu vůbec. Tento akt brutálního násili měl znamenat nejen potlačení svobody, ale i začátek totální fyzické likvidace českého národa. Život v koncentračním táboře představoval nejen fyzický teror a psychické ponížení lidské důstojnosti, ale směřoval k jeho totální likvidaci.
Byla však řada studentů, kterým se nejrůznějšími způsoby podařilo deportaci do koncentračního tábora vyhnout a mnohým z nich se podařilo opustit území protektorátu a zařadit se do řad formujících se armád v zahraničí, bojujících proti nacistickému nepříteli. Patrně nejpočetnější skupinu tvořili studenti, kterým se podařilo dostat do Británie a zde vstoupit do stavu československých vojenských jednotek. Vedle vojenského výcviku se těmto studentům podařilo obnovit činnost Ústředního svazu československého studentstva a okamžitě zahájit jeho velmi intenzivní činnnost. Zejména jednání se studentskými svazy spojenců předznamenaly příští úspěchy nejen ve vztahu k obci studentů, ale i k aktivitám prezidenta E. Beneše a naší exilové vlády. Spojeným úsilím, za vydatné pomoci válečného Union of Students of England and Wales, se těmto studentům podařilo realizovat řadu významných počinů. Bezesporu nejdůležitějším aktem bylo prohlášení 17. listopadu Mezinárodním dnem studentstva, co se uskutečnilo po nezměrném úsilí v předvečer druhého výročí 16. listopadu, v roce 1941 v Londýně s přímou účastí delegací patnácti národních studentských svazů, ke kterému se postupně přihlásilo mnoho dalších zemí všech kontinentů.
Také britské univerzity projevily významnou míru solidarity a pomoci, zejména tím, že bez formálních omezení přijaly k pokračování ve studiu české studenty. To byl případ univerzit v Londýně, Bristolu, Birminghamu, Sheffieldu, Manchesteru, Newcastelu a Ediburghu. Universita Oxford projevila mimořádnou míru solidarity a pomoci, když nejen přijala české studenty k pokračování v u nás započatých studiích, ale upravila své interní statuty tak, aby ti studenti, kteří toto studium úspěšně absolvovali obdrželi univerzitní diplomy podle vzoru diplomů udělovaných Karlovou univerzitou ve slavnostní promoci podle scénáře promocí Karlovy univerzity. Chtěl bych na tomto místě zdůraznit, že tak jako žezla univerzity a fakult a řetězy akademických funkcionářů, tak i scénáře akademických obřadů patří k nezaměnitelným charakteristickým znakům každé univerzity, o které univerzita náležitě pečuje, na které je univerzitní obec patřičně hrdá a které jí nelze odejmout. Přistoupila li Universita Oxford tímto v univerzitní historii ojedinělým aktem na roli patrona násilím uzavřených českých vysokých škol, sotva mohla pro ně udělat více. Jsme proto velmi rádi, že pozvání k účasti na tomto dnešním shromáždění přijala současná rektorka Univerzity Oxford pani Prof. Irene Tracey, kterou tímto srdečně vítám mezi námi.
Vážení přítomní, dovolte jednu drobnou osobní vzpomínku, ve spojitosti s popisovanými událostmi. Je to přibližně dvacet let, kdy mi bylo dopřáno setkat se s řadou těch, kteří byli těmi studenty o nichž je řeč a podrobně s nimi diskutovat o událostech spojených s datem 17. listopadu i jeho odkazu k dnešnim dnům. Všichni se shodli na skutečnosti, že vědomí solidarity, vzájemné studentské pospolitosti, akademické sounáležitosti a poskytnutí pomoci sehrávaly nadmíru důležitou úlohu v boji za svobodu zejména ve chvílích boje za holé přežití.
Mluvíme li o odkazu 17. listopadu, pak je namístě vzpomenout, že dnes si připomínáme vlastně dvojité výročí. Při příležitosti 50-ti let událostí, o kterých jsem mluvil, byla povolena manifestace studentů, která přivedla k pádu existující totalitní režim a dala příležitost k zahájení svobodného demokratického života v naší zemi. Všichni, tak jak zde stojíme jsme nejen svědky, ale přímými účastníky naplňování tohoto díla. I o tom budou naši řečníci dnes mluvit.
Dovolte tedy, abych požádal paní profesorku Irene Tracy, Vice-Chancellor University Oxford, aby se ujala slova jako první z dnešních řečníků.
Magnificence, thank you very much for your words. Your speach was followed very attantively by the audience and it can be emphasized that the feeling of community and spirit of academic unity in international figure as it was declared in your contribution are not only a temporary issue created by the certain circumstances but belong to the permanent values of high priority for the university environment. Thank you once more indeed.