Projev prof. Irene Tracey, Vice-Chancellor, University of Oxford před Hlávkovou kolejí, při příležitosti oslav státního svátku 17. listopadu 2023

Dear colleagues, dear friends,

It is a personal pleasure, honour and great privilege to be with you on this most special of days as a visible sign of the bonds of friendship and common endeavour that our academic communities and peoples share. I bring warm greetings from the University of Oxford and its many Czech students. It's wonderful to be back in this most beautiful of European cities, Prague - thank you, deeply, for the kind invitation.

As you know, during the second world war the University of Oxford felt compelled to provide academic sanctuary for refugee students and academics exiled from their universities in Nazi-occupied Europe. But of all the countries we supported, we had a particularly close relationship with Czechoslovakia. Examining Oxford's archives from this period, it is clear that the impetus for us to offer support to the great Czech universities was a letter from Jan Masaryk, Czech Foreign Minister, to Sir David Ross, the Vice-Chancellor. Jan's plea for help resonated strongly with Oxford's academic community and, so, in December 1941 the University decided to support its Czechoslovak colleagues by acting as sponsor for three of the closed Czechoslovak universities: Charles University Prague, Comenius University Bratislava, and Masaryk University Brno. As sponsor, Oxford agreed to offer access to lectures and libraries to all students and scholars of those universities until they were able to return home after the war. The Czechoslovak students came, many of them studying medicine - a subject close to my own heart - and finished their studies in their new adopted university, Oxford.

Sadly, the students were unable to go home to graduate, and so Oxford held two degree ceremonies in 1943, specifically for the Czechoslovak students. Our magnificent Sheldonian Theatre stood as substitute for Prague, Bratislava and Brno and a great day was had by all, as students of those universities received their degrees, as if from their home universities. The then Vice-Chancellor acted as Rector, conferring over forty degrees in total on the exiled students. The archives from this period are heart-warming and moving in equal measure. A time where mobile phones or the internet were unknown to the world, the students recorded in letters how difficult it was to be celebrating the fruition of their studies in the knowledge that their parents and families were unaware of their success and their graduation day. What remarkable students - students who displayed the same fortitude, resilience, and ambitious vision of those students who we are, rightly, remembering and honouring today.

Oxford's actions at that time were deeply appreciated by the Czechoslovak government-in-exile, in particular by Edvard Beneš, President of the Czechoslovak Republic who was based in London. Writing to Oxford's Vice-Chancellor in February 1945, and shortly before his return to Czechoslovakia, Beneš reflected on the connections between himself - and his country - and the University. He spoke of the ceremonies he had personally attended in Oxford and of the intellectual ties binding the University and Czechoslovakia and how the 'Commonwealth of Learning' prevailed despite the difficult situation in Europe. He ended his letter speaking on the 'special difficulties throughout the European Continent' and hoped that in the future 'scholars of Europe will travel freely from one University town to another in Europe'. 'Oxford men', he said, 'will always be welcomed in Prague'. Well, I'm not a man and I know that Britain has left Europe through Brexit, but I know and feel that I am most welcome here in Prague.

The bond our peoples forged through war meant that our relationship with Czechoslovakia continued long afterwards and to this present day. In 1944 the Czechoslovak government offered to provide funds for a professorship of Czechoslovak Studies in the University, once liberated. We accepted that generous offer and the first professor was appointed in 1946. Today, Oxford is one of only a few British universities where Czech language and literature can be studied to degree level, and our current incumbent, Dr Rajendra Chitnis, Associate Professor in Czech at the Faculty of Medieval and Modern Languages, is conducting research on Czech literature from the late nineteenth century to the present.

More recently, Oxford has offered itself as a place of academic sanctuary for Ukrainian graduates - for a second year running we have provided fully funded scholarships to students from Ukraine so that they may continue their studies. I know you have done the same. Building on our shared history and a commitment to create a place of welcome and inclusion for people from displacement backgrounds, I am pleased to announce that in recognition of our dedication to support peoples in their time of need, Oxford was just this year awarded the status of University of Sanctuary - the first collegiate university to hold this status. And with over 100m people around the world displaced by conflict and persecution, and a desperate crisis in the Middle East, we need our great universities in Britain and Czech to work together to support humankind in their time of need. Thank you for the honour of being part of this annual celebration.

Vážení kolegové, milí přátelé,

je mi osobním potěšením, ctí a velkým privilegiem být s vámi v tento výjimečný den, kdy si připomínáme přátelství a společné úsilí, které naše akademická společenství a národy sdílejí. Přináším vřelé pozdravy z Oxfordské univerzity a od mnoha českých studentů, kteří tam studují. Je skvělé být zpět v tomto nejkrásnějším evropském městě, Praze - vřele děkujeme za milé pozvání.

Jak víte, během druhé světové války Oxfordská univerzita cítila povinnost poskytnout akademické útočiště studentům-uprchlíkům a akademikům, které nacisté v okupované Evropě vyhnali z jejich univerzit. Ale ze všech zemí, které jsme podporovali, jsme měli obzvlášť úzký vztah k Československu. Díky zkoumání oxfordských archivů z tohoto období je zřejmé, že podnětem k podpoře velkých českých univerzit byl dopis Jana Masaryka, českého ministra zahraničí, adresovaný prorektorovi Siru Davidu Rossovi. Janova prosba o pomoc silně rezonovala oxfordskou akademickou obcí, a tak se univerzita v prosinci 1941 rozhodla podpořit své československé kolegy sponzorováním tří uzavřených československých univerzit: Univerzity Karlovy v Praze, Univerzity Komenského v Bratislavě a Masarykovy univerzity v Brně. Oxford jako sponzor souhlasil s tím, že nabídne přístup k přednáškám a knihovnám všem studentům a vědcům z těchto univerzit, do doby, než se po válce budou moci vrátit domů. Přijatí českoslovenští studenti, mnozí z nich studovali medicínu - předmět mému srdci blízký - mohli dokončit svá studia na univerzitě v Oxfordu.

Studenti bohužel nemohli být promováni na svých domovských univerzitách, a tak Oxford uspořádal v roce 1943 dvě slavnostní promoce, konkrétně pro československé studenty. Naše velkolepé divadlo Sheldonian nahradilo Prahu, Bratislavu i Brno a všichni prožili skvělý den, protože studenti těchto univerzit obdrželi diplomy podle pravidel svých domovských univerzit. Tehdejší vicekancléř působil jako rektor a uděloval exilovým studentům celkem přes čtyřicet titulů. Archivy z tohoto období přesvědčivě vypovídají o těchto skutečnostech. V době, kdy mobilní telefony nebo internet svět neznal, zaznamenali studenti v dopisech, jak těžké bylo oslavovat ukončení studia s vědomím, že jejich rodiče a rodiny nevědí o jejich úspěchu a promoci. Jak pozoruhodní studenti - studenti, kteří projevili stejnou statečnost, odolnost a ambiciózní vize jako studenti, které si dnes právem přopomínáme a ctíme.

Tehdejší Oxfordské aktivity vysoce ocenila československá exilová vláda, zejména Edvard Beneš, prezident Československé republiky sídlící v Londýně. V dopise oxfordskému vicekancléři v únoru 1945 a krátce před svým návratem do Československa se Beneš zamýšlel nad souvislostmi mezi svou zemí - a univerzitou. Mluvil o ceremoniích, kterých se osobně zúčastnil v Oxfordu, a o intelektuálních vazbách spojujících univerzitu a Československo a o tom, jak "Společenství vzdělanosti" přetrvalo navzdory obtížné situaci v Evropě. Svůj dopis zakončil řečí o ‚zvláštních obtížích na evropském kontinentu' a doufal, že v budoucnu "budou evropští vzdělanci volně cestovat po Evropě z jednoho univerzitního města do druhého". "Muži z Oxfordu," řekl, "budou v Praze vždy vítáni". No, nejsem muž a vím, že Británie Brexitem opustila Evropu, ale vím a cítím, že jsem tady v Praze vítána.

Pouto, které si naše národy vytvořily během války bylo tak silné, že náš vztah k Československu přetrval dlouho poté a trvá dodnes. V roce 1944 nabídla československá vláda, že po osvobození poskytne finanční prostředky na financování profesury v oboru československých studií na naší univerzitě. Tuto velkorysou nabídku jsme přijali a první profesor byl jmenován v roce 1946. Dnes je Oxford jednou z mála britských univerzit, kde lze český jazyk a literaturu studovat na úrovni magisterského studia, a naše současná úřadující doktorka Rajendra Chitnis, docentka češtiny na Fakultě středověkých a novověkých jazyků se zabývá výzkumem české literatury od konce 19. století do současnosti.

V poslední době Oxford poskytuje akademické útočiště ukrajinským vysokoškolákům - již druhým rokem jim poskytujeme plně financovaná stipendia, aby mohli pokračovat ve studiu. Vím, že jste udělali totéž. V návaznosti na naši společnou historii a odhodlání vytvořit místo podpory a začlenění pro lidi, kteří utíkají z ohrožených území s potěšením oznamuji, že jako uznání našeho odhodlání podporovat lidi v době, kdy to potřebují, byl Oxfordu právě letos udělen status of University of Sanctuary - jako první vysokoškolské univerzitě, která tento status obdržela. A s více než 100 miliony lidí po celém světě vysídlených v důsledku konfliktů a pronásledování a při zoufalé krizi na Blízkém východě potřebujeme, aby naše skvělé univerzity v Británii a v Česku spolupracovaly na podpoře lidstva v krizových dobách. Děkujeme za tu čest být součástí této výroční slavnosti.