Projev předsedy Nadání prof. V. Pavlíčka při oslavě vzniku republiky v Míčovně Pražského hradu 28. října 2022

Vážený pane prezidente profesore Klausi, vážený pane předsedo Vodičko, vážení přítomní.

Setkáváme se, abychom uctili vznik Československé republiky a památku těch, kteří se o zrození republiky zasloužili a připomenuli si, jakými hodnotami se tehdy inspirovali. Co přinesl vznik Československa pro českou a československou státnost? Republikánské období je jen malým časovým úsekem české státnosti. Trvání státnosti jako znaku stability při vzniku republiky někteří spojovali již se Sámovou říší, jiní, včetně katolických autorů, zdůrazňovali slovanskou tradici cyrilo-metodějskou a s tím převzatou vysokou kulturu Byzance, další tradici přemyslovskou spojenou zejména s knížetem Václavem. Republikánské období přineslo oslavu tradice husitské podporovanou T.G. Masarykem. Trvání státnosti se promítalo do státní ideje československé. Republikánství a demokracie obohacovaly tradice české státnosti. Republika měla při svém zrodu plebejský a demokratický charakter a všechny státotvorné složky se shodovaly ve vymezování proti monarchii a aristokracii. Vyjadřovali to jednoznačně Masaryk i Švehla.
Velký význam pro vznik republiky měli českoslovenští legionáři. Republika vznikla zásluhou také jejich boje za samostatný stát, nikoliv v důsledku údajně nezaslouženého daru od vítězných velmocí. Také příslušníci krajanských spolků ze Severní i Jižní Ameriky, z Francie, Ruska i z Balkánu vyjadřovali v oblasti ekonomické, politické i vojenské svou sounáležitost s českou státností. Mnoho obětí přinesl domácí odboj z řad prostých vojáků, inteligence, městských vrstev i dalších skupin obyvatelstva. Zájmům této různorodé koalice sjednocené ideou obnovení samostatného státu, odpovídala některá radikální opatření nově zrozené republiky - pozemková reforma a zábor velkého pozemkového majetku aristokracie a katolické církve, zrušení šlechtických titulů jako vyjádření principu občanské rovnosti i odstranění jednoty katolické církve a státu, náboženská svoboda a vznik relativně silné a modernisticky orientované Československé církve. Republiku také podporovala židovská komunita a její reprezentace s přesvědčením, že bude hrází proti antisemitismu.
Vlivem legionářů byla výrazně demokratizovaná armáda i další ozbrojené složky. Velkých úspěchů bylo dosaženo v oblasti školství a vzdělanosti, zejména na Slovensku a Podkarpatské Rusi, úspěšná byla nově organizovaná sociální a zdravotní péče. K šíření vzdělanosti přispěla budovaná hustá síť veřejných knihoven. Podstatně byla rozšířena práva politická a menšinová.
Nebylo dosaženo všeho, co republika v roce 1918 slibovala a co se od ní očekávalo.
Po opadnutí prvotní euforie z dosažené svobody a samostatnosti státu se v různých vrstvách obyvatelstva šířila deziluze, rozčarování z korupce, politiky a z obohacování na úkor společnosti. Český anarchistický básník to vyjádřil slovy: "Já, národ český, až příliš brzy jsem procitl z krásného snu o kvetoucí zahradě, kde svoboda, bratrství, mír tančily jak dívčin veselý vír a kde se spravedlnosti dostalo i mně a každému z mých". Takové pocity vyjadřovali spisovatelé a umělci nastupující generace jako byl Jiří Wolker nebo Jiří Haussmann a další. Republika se nestala kvetoucí zahradou. Objektivní pohled na ní může poskytnout jen srovnání s okolními státy. Československo odmítlo jít po vzniku republiky cestou revoluce bolševické, později odmítlo jít cestou fašismu. V řadě evropských států naopak docházelo k nastolování fašistických a jiných diktatur, k rozvratu demokracie a k potlačování práv a svobod občanů.
Po dvaceti letech byla republika rozbita nikoliv v důsledku chybné politiky vnitřní nebo zahraniční, ale vinou agrese okolních diktatur, sobectví, zrady a krátkozrakosti politiků spojeneckých demokracií, jak to krátce před svou smrtí konstatoval ve své pražské přednášce liberální filozof K. Popper při svém holdu československé demokracii tehdejší doby. Důsledky této zrady ochromily českou společnost jen na čas, jak ukázalo hromadné zatýkání kulturní a politické elity již brzo po vzniku protektorátu a zejména velká represivní akce proti vysokým školám po demonstracích 28. října 1939, kdy se občané znovu dovolávali ideálů vzniku republiky a jako jejich symbolu prezidentů Masaryka a Beneše. Nastolený teror a zprávy gestapa svědčily o obavách okupantů z českého odporu.
V krizových okamžicích státu posledních 100 let se stal 28. říjen důležitou vzpruhou hodnot, které společnost inspirovaly. Bylo tomu ve válce v plánech londýnské vlády i domácího odboje, v roce 1945, v roce 1968 a 1969, jakož i v roce 1989. V těchto dobách občané vyjadřovali, že republika je jejich dílem a jako demokracie jim má sloužit. Jejich zájmy, bezpečnost a životní podmínky má zabezpečovat a chránit, nikoliv sloužit zájmům cizím, neboť republiku si občané pro uskutečnění svých cílů a hodnot vytvořili. Je to také podnět k zamyšlení, jak obstojí stát a jeho vláda v současné době v konfrontaci s hodnotami a cíli 28. října 1918.