Projev prof. Pavlíčka, při příležitosti slavnostního odhalení busty Josefa Hlávky a Josefa Schulze v Historické budově Národního muzea 18. května 2022

Vážený pane generální řediteli, vážení přítomní!

Přijal jsem rád pozvání k slavnostní reinstalaci bust dvou významných osobností, které se mimořádně zasloužily o Národní muzeum a postavení jeho historické budovy – architekta a stavitele, českého vlastence a mecenáše, iniciátora a prvního prezidenta České akademie císaře Františka Josefa pro vědu, slovesnost a umění Josefa Hlávky a prof. Josefa Schulze, jehož projekt zvítězil v soutěži a jeho autor byl proto jmenován ředitelem stavby muzea. Josef Hlávka byl členem poroty a výslednou podobu muzea v průběhu stavby ovlivňoval.

Dnešní odhalení bust obou těchto osobností je symbolické z řady důvodů. Vedení Národního muzea zvolilo k této příležitosti výroční den, kdy 18. května 1891 bylo muzeum slavnostně otevřeno pro veřejnost prezidentem České akademie Josefem Hlávkou a prezidentem Správy muzea hrabětem Janem Harrachem. První byl velmi vzdělaný a velmi úspěšný selfmademanem, druhý českým vlastencem z řad aristokracie. O bohatství sbírek muzea od jeho počátku se zasloužili příslušníci aristokracie, měšťanských a plebejských vrstev i osobnosti, které v Čechách nalezly svůj nový domov. Součástí slavnosti v Pantheonu Národního muzea bylo také zahájení činnosti České akademie, která získala v budově muzea své dočasné sídlo. Také toto spojení obou událostí symbolizovalo jejich společný cíl – zvyšovat vědeckou, vzdělanostní a kulturní vyspělost českého národa a chránit a rozvíjet český jazyk, jak to Josef Hlávka formuloval.

Hlávkova podpora Národnímu muzeu nekončila výstavbou budovy a iniciativou k postavení jezdeckého pomníku knížete Václava podle Myslbekova návrhu před muzeem a významnou finanční podporou těchto záměrů. Josef Hlávka aktivně působil i později ve funkci člena Správního výboru Společnosti muzea království českého a předsedy Muzejního sboru archeologického. Hlávka byl spojen s Národním muzeem i po své smrti. Rozloučení s ním se uskutečnilo nejprve v Pantheonu Národního muzea, kde jeho blízcí spolupracovníci zhodnotili jeho zásluhy o český národ, o jeho kulturu a vzdělanost. V Pantheonu se také v r. 1931 konalo při 100. výročí od jeho narození vzpomínkové shromáždění. Při příležitosti 100. výročí od jeho úmrtí v r. 2008 předalo Nadání Hlávkových Národnímu muzeu Myslbekem vytvořenou Hlávkovu bustu k instalaci. Představitelé Národního muzea tehdy znovu ocenili Hlávkovy zásluhy o českou společnost. Národní muzeum Hlávkův význam ocenilo také ve vědeckých a populárně vědeckých publikacích, které vydalo.

Dílo Josefa Hlávky není jen záležitostí minulosti, věcí historie a doby monarchie. Česká i mezinárodní veřejnost se k němu hlásí i v současnosti. Josef Hlávka inspiruje. Hlávkovo dílo obdivují návštěvníci porodnice v Praze U Apolináře i na zámku v Lužanech. V r. 2008 bylo Hlávkovo jubileum zařazeno organizací UNESCO mezi světová kulturní výročí a v r. 2011 bylo jeho největší a nejvýznamnější architektonické a stavitelské dílo – komplex církevních staveb v Černovcích na dnešní Ukrajině zapsáno do Seznamu světového kulturního dědictví. Několik desetiletí trvající spolupráce mezi Nadáním J., M. a Z. Hlávkových a Národní univerzitou v Černovcích na Ukrajině přinesla své plody.

V souvislosti s odhalením pamětní desky Josefu Hlávkovi ve Vídni v r. 2016 vyjádřil zemský hejtman a starosta Vídně dr. Michael Häupl trvalý vděk Josefu Hlávkovi za přestavbu centra Vídně a za jeho obdivuhodnou stavitelskou a architektonickou činnost ve prospěch Vídně.

Věřím, že dnešní odhalení Hlávkovy busty v Národním muzeu vyjadřuje také dobré vztahy mezi Národním muzeem a Nadáním Josefa, Marie a Zdeňky Hlávkových. Přeji Národnímu muzeu a jeho vedení také jménem Nadání mnoho dalších úspěchů.