Projev prof. JUDr. Václava Pavlíčka, CSc. v Betlémské kapli, při příležitosti oslav státního svátku 17.11.2019

Vaše magnificence, pane rektore, vážení přítomní.

Dovolte, abych vás jménem Nadání Josefa, Marie a Zdeňky Hlávkových přivítal na dnešním koncertu pořádaném při příležitosti státního svátku 17. listopadu - Mezinárodního dne studentstva a Dne boje za svobodu a demokracii.

Česká republika při letošním výročí vzpomíná 80 let od popravy studentských vůdců a rozpoutání persekuce proti všem českým vysokoškolákům a uzavření českých vysokých škol. Parlament rozhodl, aby do názvu tohoto svátku symbolizující boj proti nacismu se vrátilo označení Mezinárodního dne studentstva a vláda v říjnu rozhodla zařadit mezi národní kulturní památky Hlávkovy studentské koleje v Praze jako symbol boje studentstva za uhájení svobody a demokracie proti německým okupantům v roce 1939. Hlávkova kolej patří ČVUT a je proto na místě to dnes připomenout. Rozpoutaný teror proti vysokým školám a mládeží vůbec byl rozsáhlý. 28. října byla zraněna řada osob, jak uváděla jmenovitě zpráva protektorátní policie v tehdejší době. Vedle V. Sedláčka a J. Opletala, který byl postřelen po 18 hodině večer, je uvedena řada dalších osob, kteří byly těžce zraněni. Patřil k nim např. František Tůma, řezník, který byl střelen do hrudníku, Vladislav Bubeník, stavebník s průstřelem pravého bérce, Marie Počtová, služebná, průstřel pravé strany hrudníku, Otakar Tomáš Pánek, číšník, průstřel a zlomenina pravé kosti ruky, Jiří Novák, pomocný dělník, střelen zezadu do levého stehna, Rudolf Wild, bankovní úředník, střelen do zad se zásahem do pravé strany plíce, Anna Ramajzlová, učednice krejčovství, postřelena zezadu a řada dalších.

V těchto dnech bychom měli vzpomenout těch, kteří byli postřeleni či jinak zraněni 28. října 1939, těch, kteří byli popraveni 17. listopadu 1939, vysokoškoláků, kteří zemřeli v koncentračním táboře nebo na následky pobytu v koncentračních táborech a vězeních, padlí na barikádách v květnu 1945 nebo po útěku do zahraničí padli na všech frontách 2. světové války.

Dnešní koncert by měl vyjádřit také poctu všem studentům, kteří v různé době vyjadřovali své vlastenectví a usilovali o obnovení či upevnění české státnosti.

Dovolte mi tlumočit některé myšlenky k dnešnímu koncertu. Koncert začíná Pochodem pražské studentské legie Bedřicha Smetany. Čtyřiadvacetiletý Smetana napsal studentský pochod v reakci na revoluční události v červnu roku 1848, kdy se sám při pražských nepokojích účastnil boje na barikádách na Karlově mostě.V této bujaré skladbě, která byla spolu s Pochodem národní gardy první Smetanovou skladbou vydanou tiskem, lze rozpoznat melodii studentské hymny Gaudeamus igitur.

Husitskou dramatickou ouverturu, která zazněla poprvé při slavnostním znovuotevření Národního divadla v roce 1883, pojal Antonín Dvořák jako apoteózu vítězství husitských ideálů - od úsvitu husitského hnutí, přes husitské války až po triumfální závěr. S mistrovskou hudební představivostí zde spojuje Dvořák motivy husitského chorálu Ktož jsú boží bojovníci a Svatováclavského chorálu. Hudební kritik Eduard Hanslick poznamenal, že "... orchestrace zní místy tak vášnivě, jak by využívala sudlice, cepy a palcáty". Tato skladba byla často hrána ve vlasteneckých kruzích koncem 19. a počátkem 20. století, jak se o tom lze přesvědčit ve sborníku vydaném v roce 1913 k 50 výročí umělecké Besedy.

Coventry, meditaci pro smyčce zkomponoval Vilém Tauský krátce po bombardování anglického města Coventry německou Luftwaffe v noci ze 14. na 15. listopad 1940. Vilém Tauský byl jedním z vojáků Československé armády, kteří se účastnili odklizení trosek zcela zdevastovaného města. Později Tauský vzpomínal: "Poslali nás do Coventry, ale žádné Coventry už neexistovalo. Jen věž zbořené katedrály se tyčila k nočnímu nebi jako symbol naděje uprostřed zkázy." Tuto "věž naděje" představuje v elegickém toku hudby nečekaný a poněkud mysteriózní durový akord. Skladba připomíná Meditaci na svatováclavský chorál pro smyčce skladatele Josefa Suka, u něhož Vilém Tauský studoval a byla věnována hrdinným obyvatelům města Coventry. Haig Utidjian - bývalý student Viléma Tauského v Londýně - provedl v roce 2001 českou premiéru tohoto díla.

Po připomínce válečných událostí se vraťme k oslavám.

Ředitelství pražské konzervatoře požádalo počátkem roku 1900 Antonína Dvořáka o vytvoření slavnostní kantáty k příležitosti oslavy 70. narozenin JUDr. Josefa Tragyho, prezidenta advokátní komory a významné osobnosti tehdejšího pražského hudebního života. Tak vznikl Dvořákův Slavnostní zpět na text Jaroslava Vrchlického. Podle anekdotického sdělení Dvořákova žáka pomohla skladateli v počátečních obtížích k inspiraci rytmická shoda prvního verše Vrchlického básně ("Duchu hudby! Z nadoblačných sídel...") s prvním veršem chrámové lidové písně "tisíckráte pozdravujem Tebe". Výsledkem byla skladba slavnostní nálady, poetická oslava života a hudby.

U tvorby Antonína Dvořáka ještě zůstaneme. Před 130 lety měla v Národním divadle premiéru jeho opera Jakobín na libreto Marie Červinkové-Riegrové. V proslulé sborové serenádě Zdráv buď, ó pane náš..., kterou dnes uslyšíme, vzdává Dvořák hold české muzikantské tradici a českým kantorům.

O vřelém vztahu českého národa k hudbě vypovídá i závěrečná skladba dnešního slavnostního koncertu. Vlasteneckou kantátu pro smíšený sbor a orchestr, Českou píseň, napsal Bedřich Smetana roku 1878 na slova Jana z Hvězdy, vlastním jménem Jana Jindřicha Marka (1803-1853). Píseň odkazuje na českou nábožnou píseň, píseň milostnou (v podání ženského sboru), sborovou společenskou píseň (v pořádání mužského sboru) a píseň vlasteneckou. Oslava české písně, která oživuje národ a dodává mu sílu, je aktuální i v současné době.

Přeji vám hezký večer při poslechu této hudby a zpěvu.

Fotografie z této akce