|
Projev prof. JUDr. Václava Pavlíčka, CSc. před Hlávkovou kolejí, při příležitosti oslav státního svátku 17.11.2019 Vážení ústavní činitelé a představitelé státních orgánů, členové diplomatického sboru, představitelé vysokých škol a Akademie věd ČR a členové akademických obcí, členové ČSBS, pane patriarcho Československé církve husitské, účastníci dnešního pietního shromáždění. Dovolte, abych vás přivítal jménem svolavatelů a spoluorganizátorů dnešního tradičního pietního shromáždění před Hlávkovou kolejí. Každoročně se zde 17. listopadu setkáváme, abychom uctili památku studentských obětí nacistické perzekuce v roce 1939, jejich hrdinný a obětavý odpor a boj studentů i účastníků domácího a zahraničního odboje proti nacismu za svobodu a demokracii. Vzpomínáme při této příležitosti všech skupin a příslušníků odboje bez rozdílu jejich ideové a politické orientace, neboť všichni byli odhodláni za svůj národ a svou vlast položit i život. Útok především na mladou generaci a vysoké školy nebyl tehdy ze strany okupačních úřadů ojedinělou akcí. V té době již probíhalo zatýkání některých příslušníků odboje, včetně odboje mladých lidí sdružených v Národním hnutí pracující mládeže. Struktura odboje byla různorodá a v některých případech se vytvářela již v době druhé republiky, kdy započala doba nesvobody. Okupanti poznávali, že odpor českého národa zůstává nezlomen a hledali záminku, jak by jej zničili. Přes úspěchy Německa při napadení Polska Češi věřili, že se tímto útokem přibližuje vítězství nad Německem, jak předvídal prezident Beneš. Pro Československo to bylo zahájení další etapy války, která pro něj započala již o rok dříve, v září 1938, kdy německé oddíly překročily československé hranice a pokračovala po Mnichovu. Připomněl jsem to již 28. října ve svém projevu v Míčovně Pražského hradu. Perzekuční akcí proti českým vysokým školám měl být potlačen jakýkoliv odpor proti okupaci a český národ zastrašen. Poprava studentských funkcionářů 17. listopadu pocházející ze širokého politického spektra měla vyjádřit, že se nacistické Německo nemilosrdně vypořádá s jakoukoliv opozicí a odporem Čechů bez rozdílu jejich politické orientace, včetně těch, jimž byla blízká ideologie druhé republiky nebo politika protektorátní Eliášovy vlády. 17. listopad 1939 byl úzce spojen s 28. říjnem 1939, kdy občané vyjadřovali otevřeně oddanost hodnotám Masarykovy republiky. Tehdy bylo německými orgány zatčeno okolo 400 osob. Střelba do Čechů 28. října si nevybírala mezi nimi podle jejich sociálního postavení nebo politického zaměření. Vedle Václava Sedláčka, který byl zastřelen a smrtelného zranění studenta Jana Opletala, byly těžce nebo lehce zraněni stovky obyvatel Prahy. V policejním hlášení se objevila jména těch, kteří byli ošetřeni po těžkém zranění často průstřely životně důležitých orgánů v nemocnici v Žitné ulici. Řada zraněných dala přednost vyhnout se takové evidenci a nechala se ošetřit jiným způsobem. Střety v Praze 28. října a 15. listopadu při Opletalově pohřbu se tak staly záminkou k hromadnému útoku na vysoké školy a českou inteligenci 17. listopadu. Popravy, odvlečení vysokoškoláků do koncentračního tábora a další perzekuce měly velký ohlas v celém světě, a to mezi vysokými školami i u vrcholných politiků států všech kontinentů. Staly se důvodem ustanovení tohoto dne jako Mezinárodního dne studentstva nejprve rozhodnutím přijatým ve Velké Británii a posléze i ve Spojených státech. Ukázalo to, že ačkoliv je český národ vystaven perzekuci, jeho území je okupováno, se nevzdal a pokračuje v odporu i v době, která se zdála být beznadějná. Ve svobodném světě se Mezinárodní den studentstva stal symbolem toho, že české studentstvo a český národ nerezignovaly. Tehdy vyjadřovaná hesla o obnově práva a svobody se později staly inspirací i po válce, kdy byly tyto hodnoty ohroženy nebo se jich nedostávalo. V letošním roce vzpomínáme 80ti let od těchto událostí, popravy vůdců studentského hnutí německými okupanty a uzavření vysokých škol a 30ti let od doby, kdy studentská demonstrace inspirována tímto symbolickým datem, se stala impulzem ke kvalitativní změně politického režimu v tehdejším Československu. Český parlament v letošním roce znovu vrátil tento Mezinárodní den studentstva do kalendáře jako výraz úcty k památce vysokoškoláků a jejich boje proti nacistické diktatuře za obnovení svobody a demokracie. Mnoho let jsme na těchto shromážděních to požadovali i ústy těch, kteří v roce 1939 byli vystavení perzekuci. V posledních letech to ve svých projevech vyjadřoval Dr. Vojmír Srdečný, jeden z posledních účastníků těchto událostí. Splnění tohoto jeho přání se Dr. Srdečný ještě letošního roku dožil, zemřel však krátce před dovršením 100 let svého života v srpnu letošního roku. Rád bych poděkoval Parlamentu České republiky, který toto označení vrátil mezi státní svátky České republiky i Studentské komoře Rady vysokých škol, která se o to svou aktivitou zasloužila, neboť to právem považují za svůj studentský svátek. Děkuji také ČSBS, který programově tradice odboje a hrdinství předků udržuje v paměti českého národa. Jeho aktivity a zásluhy v této oblasti jsou nenahraditelné a zaslouží podporu demokratického českého státu. Česká vláda na návrh ministerstva kultury v této souvislosti před několika dny také zařadila Hlávkovu kolej, před kterou se každoročně scházíme, mezi národní kulturní památky. Hlávkovu kolej nechal postavit před více jak 110 lety velký český vlastenec a mecenáš Josefa Hlávka a věnovaly studentům, aby nadaní a sociálně potřební mladí lidé mohli se bez existenčních starostí plně věnovat svému studiu v zájmu svém i svého národa, jak to ve své poslední vůli stanovil. Věřím, že tato rozhodnutí ústavních orgánů České republiky přispějí k tomu, abychom vždy ctili vlastenectví našich předků v zájmu svobody a demokracie v České republice. Dovolte také, abych sdělil, že Československá církev husitská uctila památku svého příslušníka Jana Opletala v jeho rodišti při výročí jeho úmrtí a pohřbu.
|
