Projev prof. JUDr. Václava Pavlíčka, CSc. v Míčovně Pražského hradu, při příležitosti oslav státního svátku 28.10.2019

Pane předsedo Vodičko, vážení představitelé veřejného života, vážení členové Českého svazu bojovníků za svobodu, vážení hosté.

Pro českou společnost je státní svátek 28. října vyjádřením hodnot demokratického republikanismu ve znovu obnovené české státnosti. Jejím obnovením v podobě Československa, stanovením a stvrzením hranic republiky před 100 lety, zaručilo vítězné mezinárodní společenství v mírových smlouvách uznání československého státu. Zásluhy o to, že se republika stala demokratickým státem, náleží řadě vynikajících osobností domácího a zahraničního odboje, které by měly zůstat trvale vloženy v historické paměti národa. Letos jsme vzpomínali odhalením pamětní desky vůdčí osobnosti domácího odboje a pozdějšího kancléře prezidentů republiky JUDr. Přemysla Šámala. Úcta a vděk patří všem, kteří za svobodu a samostatnost státu bojovali a mnozí za svou vlast položili život. Vůdce zahraničního odboje a první prezident republiky prof. Masaryk předpokládal, že k stabilitě státu bude třeba získat alespoň 50 let jeho státního života. Mezinárodní situace republice poskytla jen necelých dvacet let.

V Mnichově v roce 1938 představitelé vítězných demokracií 1. světové války a spojenci Československa, Velká Británie a Francie, jakož i fašistická Itálie se dohodly s Hitlerem a vydaly Československo Německu. Zrušily tím své záruky v mírových smlouvách ohledně hranic republiky. Legitimizovaly tak agresi německých oddílů, které v září 1938 vnikly na československé území a vraždily československé občany. Po Mnichovu na území státu nastala doba nesvobody. Legitimním představitelem československého lidu se stala později vláda v Londýně, která organizovala boj proti Německu a jeho spojencům.

V letošním roce se vzpomínalo 80. výročí vypuknutí 2. světové války. Pro Československo však válka začala již o rok dříve v září 1938. Československá vláda v Londýně, v čele s Msgr. Šrámkem to vyjádřila svým rozhodnutím z 16.12.1941 slovy, že Československo je ve válečném stavu s Německem a Maďarskem od chvíle, kdy se vlády těchto států dopustily násilných činů proti bezpečnosti, samostatnosti a územní celistvosti republiky. Toto stanovisko také uplatnil u Norimberského tribunálu československý zástupce dr. Ečer. Vláda vyjádřila smýšlení naprosté většiny lidu Československa, souslednost a realitu válečných událostí. Mnichovská dohoda  Hitlera povzbudila v přípravách na světovou válku, jak se za rok svět přesvědčil. Dočasná porážka Československa neznamenala konec československé demokratické státnosti, udržovalo ji vlastenectví občanů. Před 80 lety 28. října 1939 to vyjádřili v Praze i jinde na okupovaném území při demonstracích občané provoláváním slávy republice a jejím prezidentům Masarykovi a Benešovi. V zahraničí vznikala československá armáda, která se formovala z uprchlých vlastenců z Československa. Na domácí půdě působila řada skupin domácího odboje a odporu. Československo se postavilo stejně jako v době 1. světové války po bok států bojujících ve jménu ideálů demokracie a svobody. Tyto hodnoty byly vyjádřeny již v Atlantické chartě a později v zakládajících dokumentech Organizace spojených národů. Jejich signatářem bylo také bojující Československo. Vítězství nad nepřítelem, který připravoval po záhubě Židů a Romů také záhubu či otroctví Slovanům, bylo dosaženo díky spojenectví všech států protifašistické koalice, proto také jim všem a jejich národům patří trvalý vděk vyjádřený v památnících i v historické paměti. Odstraňování či poškozování památníků těch, kteří se zasloužili o záchranu občanů republiky a umožnili život i současné generaci je hanebné, hodné odsouzení a nesmí být tolerováno.

V průběhu více jak 100 let se měnil rozsah území i složení obyvatelstva republiky, ale ideje demokracie a republikanismu zůstávaly obsaženy jak v ústavních textech, tak i ve vědomí lidu, který se k nim hlásil, zejména v krizových obdobích. V roce 1968 Československo znovu poznalo, že ani jiná spojenectví v kontextu rozděleného světa mu nezajistí suverenitu. Vlastenecký zápal občanů alespoň na čas zmařil plány interventů. Také před 30 lety při zásadních společenských přeměnách se stalo vlastenectví vzpruhou národa v jeho nadějích do budoucnosti o demokratickém uspořádání společnosti. Česká republika se proto právem hlásí k odkazu 28. října 1918, neboť tehdejší hodnoty přispěly k tomu, že česká státnost a český národ překonal krize a nápor diktatur až do současné doby.

Závěrem bych chtěl poděkovat Českému svazu bojovníků za svobodu, že tyto tradice a hodnoty vlastenectví v zájmu historické pravdy udržuje ve vědomí české společnosti vzdor útokům na tyto hodnoty i na samotný Svaz. Zájem republiky vyžaduje toto úsilí Svazu podporovat, aby odkaz předků převzala a uhájila nastupující generace.