Odhalení pamětní desky JUDr. Přemysla Šámala a uvedení knihy "JUDr. Přemysl Šámal, kancléř prezidentů republiky" dne 27. dubna 2019 v 9:30, Vodičkova 17, Praha 1

Nadace "Nadání Josefa, Marie a Zdeňky Hlávkových" se rozhodla uctít osobnost JUDr. Přemysla Šámala (1867 - 1941), blízkého spolupracovníka prezidentů Tomáše G. Masaryka a Eduarda Beneše pamětní deskou umístěnou v nadačních Hlávkových domech ve Vodičkově ulici a vydáním knihy o jeho životě.

JUDr. Přemysl Šámal se nedlouho po dokončení stavby Hlávkových domů do Vodičkovy ulice nastěhoval, mnoho let zde bydlel a vykonával i svou advokátní činnost. V době 1. světové války ve své kanceláři i v bytě organizoval protihabsburskou odbojovou činnost ve prospěch v zahraniční působících prof. Masaryka a dr. Beneše. V přísné konspiraci získával pro zahraniční odboj velmi potřebné informace a zároveň pomáhal jako právník i jako člověk rodinám vězněných a politicky perzekuovaných. JUDr. Šámal se výrazně zasloužil na domácí půdě o vznik samostatného československého státu a to v souladu s Masarykovou činností.

Po vzniku Československé republiky se stal se členem revolučního Národního shromáždění, které položilo základy demokratickému uspořádání republiky. Přijal též dočasně vedení správy hlavního města Prahy a v čele Prahy zůstal od konce roku 1918 do vytvoření nového pražského zastupitelstva na základě všeobecného volebního práva. JUDr. Šámal tak stál u zrodu principů demokratického uspořádání také v hlavním městě Praze.

Po návratu prezidenta Masaryka do republiky byl jím požádán, aby se postavil do čela Kanceláře prezidenta republiky. Nabídku dr. Šámal přijal a v této funkci se zasloužil o stabilizaci ústavního systému nového státu. Prezident Masaryk jako vůdce zahraničního odboje a kancléř Přemysl Šámal jako vůdčí osobnost domácího odboje vytvořili z instituce hlavy státu nezpochybnitelnou autoritu také při poválečných sporech o minulost - jakým aktem a ke kterému datu republika skutečně vznikla a jaké zásluhy měl při tomto úspěchu domácí odboj a jaké zahraniční odboj.

Po abdikaci prezidenta Masaryka na konci roku 1935 zůstal JUDr. Šámala i celá jeho kancelář k dispozici prezidentu republiky Edvardu Benešovi. Mnichovská dohoda, podepsaná v noci z 29. na 30. září 1938, znamenala konec první československé republiky i konec působení JUDr. Šámala ve funkci kancléře prezidenta republiky. Dne 30. listopadu 1938, kdy byl prezidentem zvolen Emil Hácha, odešel JUDr. Šámal do výslužby.

Přes pokročilý věk Přemysl Šámal přijal v létě 1939 novou výzvu a stal se hlavou celoprotektorátní ilegální organizace, která si dala název Politické ústředí. Činnost ilegální organizace byla však gestapem odhalena a JUDr. Šámal byl 26. ledna 1940 zatčen a mučen. Zemřel dne 9. března 1941 v Berlíně. Za jeho odbojovou činnost však v době heydrichiády zaplatila celá rodina. Syn prof. dr. Jaromír Šámal byl zastřelen, jeho manželka Milada byla poslána do koncentračního tábora a jejich dvě děti (Jiří a Alena) byly poslány do Německa na převýchovu.

Přemysl Šámal svůj život zasvětil demokratickému československému státu a oběma jeho prezidentům a jako oddaný vlastenec mnoho vykonal k udržení demokracie v meziválečném období. Stal se symbolem československého republikanismu.

Projev prof. JUDr. Václava Pavlíčka, CSc., který pronesl při příležitosti odhalení pamětní desky JUDr. Přemysla Šámala

Vážení účastníci dnešního shromáždění.

Dovolte, abych vás přivítal jménem pořádající instituce - Nadání Josefa, Marie a Zdeňky Hlávkových. Srdečně vítám z rodin potomků Dr. Šámala paní PhDr. Jitku Šámalovou. Zvlášť vítám zástupce Kanceláře prezidenta republiky, který tlumočil také pozdravy prezidenta republiky, dále paní předsedkyni Akademie věd ČR prof. Zažímalovou, prorektory a další představitele vysokých škol, zástupce veřejného ochránce lidských práv Dr. Křečka, soudce Ústavního soudu Dr. Suchánka, zástupce Českého svazu bojovníků za svobodu a další vzácné hosty.

Nadání Josefa, Marie a Zdeňky Hlávkových se rozhodlo uctít při příležitosti 100letého výročí vzniku Československé republiky osobnost blízkého spolupracovníka T. G. Masaryka, JUDr. Přemysla Šámala, pamětní deskou na Hlávkových domech, kde od 90. let 19. století bydlel a jako advokát také působil. Obhajoval tehdy mimo jiné zájmy českých menšin a českého školství.

V době 1. světové války tam ve své kanceláři i v bytě organizoval protihabsburskou odbojovou činnost ve prospěch zahraniční akce prof. Masaryka a dr. Beneše. Svými aktivitami, v čele tzv. české maffie, spojoval domácí odboj s odbojem zahraničním. Šámal ve spolupráci s dr. Benešem a později místo něho v přísné konspiraci získával pro zahraniční Masarykovu akci potřebné informace a zároveň pomáhal jako právník i jako člověk rodinám vězněných a politicky perzekuovaných. Podporoval zejména rodiny Masaryka a Rašína. Podpora rodinám vězněných měla význam materiální, ale také psychologický, zejména v době, kdy někteří politici vyjadřovali loajalitu dynastii a monarchii a odsuzovali odboj. Oběti perzekuce díky této solidaritě poznávaly, že nejsou opuštěny a jejich úsilí není marné a je společností oceňované. Šámalova odbojová činnost a konspirace byly úspěšné a rakouskou politickou policií nebyl odhalen.

JUDr. Šámal se výrazně zasloužil na domácí půdě o vznik samostatného československého státu a to v souladu s Masarykovou činností. Aktivně spolupracoval s představiteli Sokola při vytváření samostatného státu. Odjíždí na sklonku války s delegací domácí politické reprezentace do Ženevy k jednání s představiteli zahraničního odboje. Stal se členem Revolučního Národního shromáždění, které položilo základy demokratickému uspořádání republiky, zrušilo výsady šlechty, otevřelo cestu pozemkové reformě, širší vzdělanosti občanů a sociálním reformám.

Přijal dočasně do komunálních voleb vedení správy hlavního města Prahy. Vykonával tuto činnost od konce roku 1918 do vytvoření nového pražského zastupitelstva na základě všeobecného volebního práva v roce 1919. Voleb se mohly poprvé účastnit ženy. Stál tak u zrodu principů demokratického uspořádání také v hlavním městě Praze.

Po návratu prezidenta Masaryka do republiky byl jím požádán, aby se postavil do čela Kanceláře prezidenta republiky. Masarykovu nabídku dr. Šámal přijal a zasloužil se o to, aby se také pomocí této kanceláře funkce prezidenta republiky stala stabilizujícím činitelem ústavního systému nového státu. Způsob vykonávání funkce prezidenta se také díky Šámalově činnosti více přiblížila k představám Masarykovým, který se, na rozdíl od snah domácích politiků, chtěl inspirovat vzorem ústavy USA.

Malá stabilita nově vzniklého státu, který musel odolávat útokům levicovým i pravicovým, internacionalistickým i nacionalistickým, sovětské republice na Slovensku podporované Maďarskem i nově proklamovaným německým provinciím a územím v českých zemích, vyžadovala silnou integrující a stabilizující ústavní instituci. Stala se jí instituce prezidenta republiky označovaná jako Hrad. Prostředky, kterými bylo udržováno demokratické prostředí při řešení těchto konfliktů, musely odpovídat dané situaci, aby byly účinné a republiku reálně konsolidovaly. To se v meziválečné době v zásadě dařilo. Neznamenalo to, že československá demokracie byla bezchybná. K objektivnímu hodnocení je třeba srovnávat jiné evropské státy v té době s ústavními a politickými poměry v Československu. Na rozdíl od okolních států, kde se uchopily moci diktatury různého zaměření, oba českoslovenští prezidenti stáli v čele demokratické republiky a kancléř JUDr. Přemysl Šámal dal republice a oběma prezidentům k dispozici veškeré své síly. Nástupem dr. Háchy do funkce prezidenta druhé republiky skončila i Šámalova činnost na Hradě a po vzniku protektorátu ho v krátkém čase čekalo zatčení a po výsleších v Berlíně smrt. Popraven pro odbojovou činnost byl jeho syn a perzekuována byla celá rodina.

Prezident Masaryk jako vůdce zahraničního odboje a kancléř Přemysl Šámal jako vůdčí osobnost domácího odboje vytvořili z instituce hlavy státu nezpochybnitelnou autoritu také při poválečných sporech o minulost. Významnou roli měli i při sporech o to, jak nový stát konsolidovat. Mnozí politici tehdy pohlíželi na posilování role hlavy státu v ústavním systému nevraživě, neboť jim to ubíralo část z jejich politické moci. Užitečnost stabilizující role této ústavní funkce v nestabilní době však byla a je nepochybná. Ohlasy tehdejších sporů, které se dotýkaly i úlohy dr. Šámala, se ozývají dosud.

Přemysl Šámal svůj život zasvětil demokratickému československému státu a oběma jeho prezidentům a jako oddaný vlastenec mnoho vykonal k udržení demokracie v meziválečném období. Stal se symbolem československého republikanismu. Zaslouží si proto, aby jeho zásluhy byly vyjádřeny také pamětní deskou v místě, kde dlouho působil a na domě, který byl a je ve vlastnictví Hlávkova Nadání. Pamětní deska věnovaná dr. Šámalovi by měla symbolicky vyjádřit také vděk těm, kteří v minulém století účinnou solidaritou pomáhali osobám a rodinám, jež trpěly v důsledku věznění a jiných forem perzekuce ze strany utlačovatelského aparátu pro svou oddanost hodnotám republiky, svobody a demokracie. V době druhé světové války byla taková humanitní pomoc často trestána smrtí. Po vítězství se na tyto mnohdy neznámé a skromné lidi zapomnělo, a to nejen po roce 1918 a po roce 1945, ale i po roce 1989. Kdo vzpomněl po roce 1989 na ty, kteří pomáhali příslušníkům perzekuovaných rodin nacházet zaměstnání, kteří jim přispívali formou finančních pomocí a organizovali pro ně sbírky, aby nezůstali bez prostředků?

Při oslavách 100 let vzniku Československé republiky značná část veřejnosti po zásluze oceňovala, že Československo bylo v meziválečné době ostrovem demokracie ve střední a východní Evropě, azylovou zemí pro demokraty a rasově pronásledované, kteří prchali z okolních států. Je to důvod k národní hrdosti.

Prosazují se také ideologické proudy opačné, které chtějí přesvědčit veřejnost v duchu propagandy druhé republiky, že vznik Československa a tehdejší československá politika zahraniční i vnitřní byly chybné a Češi měli zůstat součástí monarchie nebo se dohodnout, tedy podrobit nacistickému Německu a připojit se k antidemokratickým a antisemitským kampaním, jak to učinily jiné státy. Chtějí navodit dojem, že se tehdy Československo nelišilo od těch států, odkud pronásledovaní lidé prchali, aby zde nalezli útočiště.

Příklon některých intelektuálů, publicistů a činitelů kulturních institucí k adoraci aristokracie a monarchie, k odmítání hodnot demokracie a republiky, připomínají formou i obsahem ideologii druhé republiky a první období protektorátu pod Neurathovým protektorstvím s jeho politikou odnárodňování a refeudalismu. K takové propagandě nelze zůstat lhostejnými a mlčet k trvajícím útokům na ideový odkaz zakladatelů demokratické Československé republiky, k nimž patřil také JUDr. Přemysl Šámal, a k jimi prosazovaným principům demokratickým a republikánským. Proto odhalení pamětní desky JUDr. Šámalovi, který se významně účastnil I. a II. odboje, má hodnotu také aktuální. Ústava stanoví, že Česká republika je věrná tradicím státnosti československé, Úctu k těmto tradicím, k jejímž tvůrcům patřil JUDr. P. Šámal, pamětní deska vyjadřuje.

Autorem pamětní desky je sochař a medailér Michal Vitanovský, výtvarné a architektonické řešení zpracoval Ing. arch. Jiří Voves, malíř a grafik, člen správní rady Nadání. Pamětní desku odlil Jiří Šilhan. Publikace vydávaná k této příležitosti předkládá obraz mnohostranné činnosti Přemysla Šámala pro český národ a obnovenou českou státnost.

Fotografie z této akce