Projev prof. JUDr. Václava Pavlíčka, CSc. před Hlávkovou kolejí, při příležitosti oslav státního svátku 17.11.2018

Vážení představitelé a členové obou komor Parlamentu, členové vlády, účastníci boje za svobodu, členové diplomatického sboru, paní předsedkyně Akademie věd ČR a představitelé vysokých škol, představitelé hlavního města Prahy a městské části, představitelé armády, zástupci církví v čele s patriarchou Československé církve husitské, členové akademických obcí, studentských sdružení, zejména Studentské komory Rady vysokých škol a Parlamentu dětí a mládeže, studenti a studentky, účastníci dnešního pietního shromáždění.

Dovolte, abych vás uvítal jménem pořadatelů dnešního pietního shromáždění - Českého svazu bojovníků za svobodu, Nadání Josefa, Marie a Zdeňky Hlávkových a Studentské komory Rady vysokých škol k uctění památky studentů a dalších obětí nacistické represe 17. listopadu 1939. Tehdejší události byly spojeny s demonstracemi 28. října. Ukázaly, že idea Československé republiky je stále živá a převážná část Čechů jí zůstává věrná. Zákaz oslav československé státnosti v roce 1939 vyvolal reakci právě opačnou - spontánní přihlášení se k jejím ideám a k prezidentům republiky Masarykovi a Benešovi. Mezi těmi, kteří se k jejím demokratickým a republikánským hodnotám hlásili, měli významný podíl vysokoškoláci. Symbolizovali to také první oběti demonstrací 28. října 1939, student Hlávkovy koleje Jan Opletal a mladý dělník Václav Sedláček.

Demonstrace ukázaly, že skončilo období defetismu příznačné pro druhou republiku, které bylo reakcí na Mnichovskou dohodu. Oficiální vládnoucí ideologie druhé republiky, která v tisku útočila na demokracii, sekulární stát a ideje 1. republiky, šířila útočný antisemitismus a antidemokratismus, prosazovala postupnou fašizaci veřejného života a rozněcovala nenávist vůči prezidentům Masarykovi a Benešovi, jejich spolupracovníkům a významným osobnostem české demokratické kultury, byla konfrontována se skutečností, že okolní státy, které dříve proklamovaly ochotu spolupracovat s Německem i na úkor Československa se stávaly samy cílem německé agrese. Ukázala se falešnost tvrzení, že československá zahraniční politika měla být jiná než se uskutečňovala pod vedením Dr. Beneše. Československo však nebylo tak silné, aby mohlo změnit zájmy a politiku velmocí. Nastolený okupační režim na území tzv. Protektorátu postihoval osobnosti a skupiny bez rozdílu politické orientace a sociálního postavení, pokud nebyli ochotni poslušně kolaborovat. Oběti demonstrací 28. října, Václav Sedláček a Jan Opletal, pocházeli z chudých poměrů. Mezi prvními zatčenými byl jeden ze studentských představitelů, syn bývalého agrárního ministra Kuneš Sonntag pocházející z odlišného prostředí a s jinou politickou orientací. V poválečné vzpomínce na Jana Opletala a tehdejší události oceňoval jeho osobnost a popisoval rozporuplnou situaci v tehdejším vedení Svazu českého studentstva, odpovídající politické atmosféře doby. Napsal, že jednotlivce z jeho vedení "teprve stále nové důkazy o praxi nacionálního socialismu přiváděly na cestu lepší a přímější". Popsal také svůj výslech K.H. Frankem 16. listopadu, který mu řekl, že koleje budou dobyty a že česká pseudointeligence bude vyhlazena a studentští představitelé budou ráno zastřeleni. Smrt čekala na vybrané studentské funkcionáře bez rozdílu jejich politické orientace. Cíl zlomit český národ, likvidovat či zastrašit jeho inteligenci, byl zaměřen na mladou inteligenci, která již vyrůstala v Československé republice a v jejím prostředí byla vychovávána. Poprava studentských vůdců a odvlečení studentů do koncentračního tábora na údajnou převýchovu vyjádřila rozhodnutí okupantů, že nepřipustí žádný projev či náznak nesouhlasu ze strany českého národa, krutě je potrestá a bude jen otázkou času, kdy Češi budou následovat osud Židů při konečném řešení Německem. Tak to později oznámil po nástupu do svého úřadu v protektorátu Reinhard Heydrich. Události 17. listopadu se však staly symbolem odporu českého národa, vyjádřením toho, že okupace národ nezlomila. Tak to hodnotily reprezentace států protinacistické koalice již v době války. Proto se tento den stal Mezinárodním dnem studentstva ve všech těchto státech. Byl symbolem jednoty demokratických a vlasteneckých sil bojujících proti nacismu. Oceňovali jej tak prezidenti Beneš i Roosevelt a vůdce francouzského boje za svobodu generál de Gaulle.

Letošní vzpomínka na události 17. listopadu 1939 se uskutečňuje krátce po oslavách 100 výročí republiky. Někteří uváděli, že se oslavoval zaniklý stát. Vzpomínalo se však na hodnoty demokracie a republikanismu, které Československo přineslo a zůstaly živé i v dobách pro český národ těžkých. Žádný útlak trvale nezlomil víru v demokracii a republikanismus v minulosti a tato víra v život národa a vlastní stát vždy v době krizí ožívala. Prokázal to také listopad 1989. To je také odkaz těchto událostí roku 1939 pro současnost. Proto léta usilujeme také ve spolupráci s dalšími generacemi studentů i na těchto každoročních shromážděních, aby se tento symbol boje studentů vrátil opět mezi státní svátky a památka tehdejších obětí oceňovaná demokratickými silami ve světě nebyla v České republice zmarněna.