Projev prof. JUDr. Václava Pavlíčka, CSc., který pronesl při příležitosti 100. výročí vzniku Československa na pietní akci na Vítkově dne 28.10.2018

Pane prezidente Klausi, pane předsedo Ing. Vodičko, vážení ústavní činitelé a představitelé ČSBS, dámy a pánové.

Vzpomínáme 100 let od vzniku Československa a obnovení samostatného českého státu, který se stal republikou. Není to oslava zaniklého státu, neboť česká státnost trvá více jak tisíc let, měla různou podobu a s přidruženými zeměmi Koruny české i různý územní rozsah. Republikánská forma státu, kterou oslavujeme, byla vyústěním skutečnosti, že nositelem ideje národní emancipace se staly plebejské vrstvy, zejména venkovský lid, jak to na počátku 20. století zdůrazňoval jeden z tvůrců republiky Antonín Švehla. Byla výsledkem vlastenecké výchovy, české národní kultury, vzdělávání v Sokole a v jiných demokratických institucích.

Do čela boje o vznik republiky se postavil vysokoškolský profesor a politik T.G. Masaryk se svými spolupracovníky doma i v cizině. Státní ideu obnoveného státu vyjádřil již před válkou v řadě svých knih, nejvýrazněji v České otázce. Navázal v ní na Palackého koncepci dějin, na husitství, českou reformaci a národní obrození. Hlásil se k historickému odkazu Tábora. Revoluční reformy, jež měl nový stát uskutečnit, navrhl v knize Nová Evropa, stanovisko slovanské a ústavní uspořádání doporučil ve Washingtonské deklaraci, kterou vypracoval se svými americkými přáteli inspirován americkou ústavou.

Československo vzniklo revolucí lidu a bojem jeho ozbrojených sil v zahraničí i doma. Masaryk, po otci Slovák, symbolizoval jednotu Československa. Samostatnost nezískali Češi darem od velmocí, jak to někteří tvrdí, ale zaplatili za ní tisícemi obětí na životech, kterými byla tato svoboda vykoupena. V revoluci jsou vítězové a poražení. Vítězové národní revoluce se s republikou ztotožnili a byli odhodláni znovu za ni bojovat. Po okupaci země to vyjádřili již demonstrací 28. října a oběťmi 17. listopadu 1939, bojem proti nacismu a za demokratickou republiku doma i na frontách II. světové války. Odkaz těchto bojů za svobodu střežily a střeží i organizace bojovníků za svobodu, jež působily pod různým označením.

Ti, kteří byli v roce 1918 poraženi, pocítili svou šanci být vítězi v druhé republice a začínali uskutečňovat revanš proti obhájcům Masarykova odkazu. Okupanti však později postihli i některé z těch, kteří se tehdy cítili vítězi. Demokracie se ukázala jako jediná cesta pro český národ.

Další vývoj republiky probíhal znovu jako boj o hodnoty založené již Masarykem a jeho spolupracovníky. Hlásili se k nim demokraté v roce 1945, 1948, 1968 i v roce 1989. Nepřátelé demokracie v průběhu 100 let měli různou politickou orientaci. Boj o hodnoty demokracie a republikánství, o tradiční hodnoty národa a rodiny, jako základu státu se stává znovu aktuální. Věřím, že český stát jako demokratická republika svobodných občanů odolá i v budoucnosti všem útokům, jako nad nimi vítězila, byť s mnoha oběťmi, v minulosti.

Děkuji za pozornost