Projev prof. JUDr. Václava Pavlíčka, CSc. v Karolinu dne 14.11.2007, při příležitosti slavnostního koncertu k uctění státního svátku 17. listopadu Vaše Magnificence, Spectabiles, vážení členové akademické obce, vážení představitelé ústavních orgánů, vážení hosté, dámy a pánové. Dovolte mi, abych Vás z pověření rektora Univerzity Karlovy a jménem Nadání Josefa, Marie a Zdeňky Hlávkových přivítal na dnešním tradičním shromáždění při příležitosti oslav 17. listopadu. Státní svátek 17. listopadu je dnem, kdy vzpomínáme Mezinárodního dne studentstva a boje za svobodu a demokracii. Oslavy tohoto státního svátku se vztahují k několika výročím. V listopadu 1939 vojenské a policejní jednotky okupantů přepadly vysokoškolské koleje, studenty odvlekly do koncentračního tábora a studentské funkcionáře popravily. Široké politické spektrum popravených ukázalo, že jde o útok na celou českou inteligenci bez rozdílu ideového zaměření a politických postojů jednotlivců mezi nimi, že směřuje proti českému národu jako celku. Český národ dal 28. října 1939 při výročním dnu vzniku československé státnosti najevo, že nadále ctí zakladatele československého státu, prezidenty Masaryka a Beneše. Věrnost těmto ideálům potvrdil při pohřbu studenta medicíny a funkcionáře samosprávy Hlávkovy koleje Jana Opletala, který byl při demonstraci 28. října smrtelně zraněn. Teror, který německý nacistický režim rozpoutal uzavřením vysokých škol a dalšími represemi v době vítězného tažení německých vojsk svědčily také o tom, že se český národ vzpamatoval z pomnichovského šoku a postavil se na odpor. Říjen a listopad 1939 ukázaly, že skončila atmosféra, kterou jeden z liberálních novinářů charakterizoval slovy: „Nedovolili jste nám zpívat s anděly, budeme výt s vlky.“ Proti vlkům značná část české společnosti v říjnu a v listopadu 1939 vyjádřila svůj odpor. Persekuce vysokých škol a odpor proti okupantům byl jedním z důvodů, proč byl 17. listopad v Londýně za války prohlášen Mezinárodním dnem studentstva. Ukázalo se také, jak izolované byly skupiny českých fašistů a antisemitů, kteří se hlasitými demonstracemi dožadovaly přístupu k politické moci. Tradice 17. listopadu jako dne boje za svobodu se udržovaly i později a při různých příležitostech se znovu prosazovaly. Vzpomínáme letos i 40. výročí strahovských událostí, které ovlivnily politickou atmosféru v té době. Zásah bezpečnostních sil proti studentům, zejména z ČVUT, ukázal strach režimu z hesel, požadovaných více světla. Stížnosti na nepořádky byly pochopeny ve významu symbolickém. Při pozdějším vyšetřování se projevila také solidarita učitelů a studentů Univerzity Karlovy s postiženými studenty při demonstraci. Provedené šetření skončilo jinak, než si tehdejší mocenské orgány přály. V roce 1968 se 17. listopad znovu připomněl jako symbol svobody a demokracie. Připomínáme 17. listopad 1989, který byl podnětem k rozpadu minulého systému, neměli bychom zapomínat, proč právě v tento den došlo k událostem, které zásadně změnily celý politický systém v Československu. Dějiny boje za svobodu a demokracii nezačaly v roce 1989. Tehdy při demonstraci měl být tento symbolický den připomenut a ve jménu jeho odkazu a jeho tradic boje za svobodu a demokracii byly zásadní politické a ekonomické přeměny zahájeny. Byly připravovány činností Charty 77, jejíž výročí jsme letos vzpomínaly, i aktivitami dalších nezávislých organizací, které hledaly společné hodnoty různých ideových proudů v opozici a nalézaly je v tradicích úsilí o svobodu, lidská práva i v tradicích, které symbolizoval 17. listopad 1939. Proto je třeba se k tomuto odkazu boje za svobodu vracet a s úctou se sklánět před těmi, kteří za osvobození českého národa v minulosti položili svůj život. Takové tradice stále střeží Český svaz bojovníků za svobodu, chrání odkaz zakladatelů Československa, Masaryka, Beneše a Štefánika před těmi, kteří vlastní malost chtějí kompenzovat útoky na zásluhy zakladatelů československé státnosti. Chrání odkaz, který symbolizují oběti 17. listopadu 1939. Rád bych jim při dnešní příležitosti za ochranu tohoto odkazu poděkoval. Prosím nyní jeho Magnificenci pana rektora o slavnostní projev.