Projev prof. JUDr. Václava Pavlíčka, CSc. před Hlávkovou kolejí dne 17.11.2016

Vážený pane předsedo Senátu, vážený pane předsedo vlády, vážený pane předsedo Ústavního soudu, představitelé a členové obou komor PČR, místopředsedové a členové vlády a další ústavní činitelé, zástupce kanceláře prezidenta republiky, členové diplomatického sboru, pane předsedo a další představitelé Akademie věd ČR, paní primátorko hlavního města Prahy, členové zastupitelstva města a představitelé městských částí, představitelé a členové ČSBS, představitelé armády, zástupci církví v čele s patriarchou Československé církve husitské, občanských sdružení, páni rektoři, představitelé a členové akademických obcí, kolegové, učitelé a studenti, představitelé Studentské komory Rady vysokých škol a Parlamentu dětí a mládeže, vážení občané.

Dovolte, abych vás jménem pořadatelů tohoto shromáždění, tedy ČSBS a Nadání J.M. a Zd. Hlávkových přivítal při dnešní vzpomínce na 17. listopad 1939. Zvlášť vítám posledního dosud aktivního účastníka těchto událostí PhDr. Vojmíra Srdečného, který patřil k těm vysokoškolákům, jež byli v roce 1939 odvlečeni do koncentračního tábora Sachsenhausen. PhDr. Srdečný se nedávno dožil 97 let a pravidelně se účastní našich setkání a spolu s námi požaduje, aby se studentům vrátil jejich svátek připomínající odpor proti nacismu v roce 1939, tedy Mezinárodní den studentstva.

Scházíme se každoročně, abychom uchovávali v historické paměti oběti a hrdinství vysokoškoláků zastřelených v roce 1939 pro jejich vlastenectví projevené při demonstraci 28. října 1939 a při pohřbu Jana Opletala, studenta medicíny UK a místopředsedy Studentské samosprávy Hlávkovy koleje. Připomínáme si všechny oběti i hrdiny tehdejší doby, popravu studentských představitelů různého politického přesvědčení a náboženského vyznání, a to nejen Čechy - jeden z popravených pocházel ze Slovenska, jakož i odvlečení studentů z kolejí do koncentračního tábora, z kterého se někteří již nevrátili a uzavření českých vysokých škol. Řada vysokoškoláků však v boji proti nacismu pokračovala a po propuštění z koncentračního tábora nebo když se jim podařilo odvlečení uniknout, uprchla do zahraničí a vstoupila do československých ozbrojených sil nebo se zapojila do domácího odboje. Vychování k vlastenectví dobrovolně se rozhodli bojovat a mnozí z nich za svou vlast položili život. Vzpomeňme jen jednoho z těch, kteří se o vyhlášení Mezinárodního dne studentstva významně zasadili, Pavla Svobodu, kterému se podařilo po propuštění z koncentračního tábora uprchnout do Londýna, kde informoval studenty a představitele zahraničního odboje o osudu studentů a poměrech v koncentračním táboře. Tato informace se stala základem pro další jednání, jež vyústilo v rozhodnutí 28 zahraničních reprezentací studentského hnutí bojujících proti nacismu, aby se 17. listopad stal Mezinárodním dnem studentstva. Pavel Svoboda po právu stál vedle prezidenta Beneše, když při této příležitosti přijal studentskou delegaci. Na to vzpomínáme právě ve dnech 75 výročí od tohoto rozhodnutí. Tehdy představitelé československé vlády, prezident Beneš a Jan Masaryk a posléze i premiér Velké Británie Winston Churchill, jakož i prezident USA F.D. Roosevelt, vysoce ocenili statečnost československých vysokoškoláků při setkání s jejich představiteli i symbolický význam tohoto svátku.

Tento den připomínající první hromadné vystoupení proti nacismu se stal symbolem odhodlání okupovaných národů pokračovat v boji i příkladem v dalších státech obsazených nacistickým Německem.

Mezinárodní den studentstva inspiroval volání po svobodě a demokracii i v 60. letech a spojoval studenty a dělníky také v odporu proti nastupující tzv. normalizaci. Posléze vzdor tomu, že byl sice oficiálně oslavován, se stalo povolené shromáždění k tomuto svátku posledním podnětem k demonstracím v roce 1989, které znamenaly konec minulého režimu. Přesto byl brzo po listopadu tento svátek zrušen a účastníci tehdejších událostí proti tomu marně protestovali. Patřil k těmto protestujícím také bývalý student Švehlovy koleje a předseda ČSBS Dr. Jakub Čermín spolu s těmi bývalými studenty, kteří doprovázeli rakev Jana Opletala při pohřbu v Praze i v jeho obci.

Tradice 17. listopadu 1939 považují za svůj svátek i současní studenti středních i vysokých škol. Vyjádřili to v loňském roce představitelé Studentské komory Rady vysokých škol ČR i Parlamentu dětí a mládeže v ČR zde před Hlávkovou kolejí i svou peticí. Znovu to zdůraznili obě tato sdružení při příležitosti setkání k tomuto studentskému svátku organizovanému před dvěma dny na půdě ČVUT. Zdůraznili, že tradice 17. listopadu 1939 v tento den považují za svůj svátek. Jsou to současní mladí voliči a možná budoucí zákonodárci a členové vlády. Věřím, že opakované sliby politiků budou konečně splněny a že tato křivda spáchaná na tradicích odboje proti nacismu a podílu studentů na tomto boji, bude napravena.

Obdivujeme-li po právu den veteránů ve Velké Británii jako projev udržování tradic, je to jistě další důvod k tomu, abychom ocenili tradice českého odporu proti nacismu, vyjádřené také svátkem Mezinárodního dne studentstva, který byl vyhlášen ostatně též v Británii, jakožto dočasném sídle také československé vlády a dalších vlád okupovaných národů a abychom se poklonili hrdinství československého lidu a jeho studentské součásti. Je s podivem, že mnozí politici a publicisté hledí s obdivem do zahraničí, ale odmítají uctít hrdinství vlastního národa i v zahraničí obdivované. Čeští odbojáři se k této tradici budou moci znovu přihlásit při nastávajícím Mezinárodním kongresu odbojových organizací (FIR) proti fašismu z více jak 20 evropských zemí a z Izraele, který se symbolicky schází v Praze zítra 18. listopadu.

Dovolte mi, abych dnešní pietní akt tímto zahájil. Než požádám o slovo hlavního řečníka, předsedu Senátu pana Milana Štěcha, byl jsem požádán, abych omluvil pana předsedu ČSBS Ing. Vodičku, který se ze zdravotních důvodů dnešního setkání nemůže účastnit a popřál mu rychlé zotavení po nastávajícím zdravotním zákroku. Program dnešního pietního aktu spolu s Nadáním připravil. Prosím nyní pana předsedu Senátu, aby se ujal hlavního projevu.