Projev prof. JUDr. Václava Pavlíčka, CSc. proslovený při příležitosti odhalení pamětní desky Josefa Hlávky ve Vídni dne 6.6.2016

Josef Hlávka jako symbol evropských hodnot a význam jeho díla jako součásti evropského kulturního dědictví

Vážený pane starosto a zemský hejtmane, vážený pane mistře, vážený pane velvyslanče, vážení přítomní.

Odhalujeme dnes pamětní desku významného architekta a stavitele Josefa Hlávky na domě, který projektoval a stavěl a nedaleko budovy Opery, kterou postavil podle projektu svých učitelů. Pamětní deska je dílem mezinárodně uznávaného medailéra a sochaře Michala Vitanovského, kterého tímto představuji.

Josef Hlávka byl ve své době významným vídeňským architektem a stavitelem. Ve Vídni především projektoval nebo postavil velké množství staveb církevních i světských, honosných paláců a kostelů i funkčních a prosperujících činžovních a obchodních domů. Ve Vídni se mu dostalo vzdělání v oboru architektury na Akademii výtvarných umění, a to po studiu na pražské polytechnice v oboru pozemního stavitelství. Získal tam také praktické znalosti ve stavební firmě stavitele Šebka, uspěšného podnikatele a významné osobnosti české menšiny, mecenaše její vzdělanosti i podporovatele filozofa a matematika Bertranda Bolzana.

J. Hlávka jako vynikající student architektury již při studiu získal řadu ocenění a mezi nimi i Římskou cenu, která mu umožnila v letech 1856-1859 poznávat v různých částech Evropy architekturu a další oblasti umění. Se stipendiem byla spojena povinnost jej využít ve státní službě. S ohledem na ekonomickou krizi po válce stát tento slib nemohl splnit.

Josef Hlávka po roční přednáškové činnosti na Akademii výtvarného umění, kde zastupoval svého učitele van der Nülla své znalosti proto využil ve firmě stavitele Šebka. Šebek mu posléze předává firmu a Hlávka v průběhu deseti let projektoval anebo postavil podle jiných projektů 142 staveb, především ve Vídni.

Touto intenzivní prací také velmi zbohatl. Získával rovněž významné státní zakázky, především stavbu biskupského areálu v Černovicích na Bukovině, tehdejší části Předlitavska. Po jeho uspěších je pověřen také stavbou Dvorní opery podle projektu svých učitelů Eduarda van der Nülla a Augusta von Siccardsburga, jejichž dílo bylo předtím ostře napadeno v tiskové kampani a autoři projektu tragicky zemřeli. Za uspěšné dílo - stavbu Opery - získává Hlávka jako uznání od panovníka zlatý klíč od Opery a stříbrné stavební náčiní použité při položení základního kamene k Opeře dne 8. 5. 1861.

V roce 1965 se stává Josef Hlávka vídenským občanem a v roce 1870 obdržel státní Větší zlatou medaili pro umění a vědu. Po desetiletém pracovním vypětí vážně onemocněl, postupně ochrnul a nakonec i přechodně oslepl. Teprve po desetileté léčbě se vrací k aktivní činnosti, ale již k jiné oblasti své tvůrčí práce.

Stává se v roce 1884 členem Ustřední komise pro ochranu a zachování uměleckých a historických památek v Rakousku a je vyznamenáván řadou státních i mezinárodních ocenění, např. Řádem železné koruny, Komturským křížem císaře Františka Josefa, titulem vrchního stavebního rady, stává se čestným doktorem několika vysokých škol, apod.

I když si ponechává svůj byt ve Vídni a využíval jej, uměleckou a organizátorskou činnost stále více přenáší do rodných čech. Je iniciátorem založení České akademie pro vědu, slovesnost a umění, zakládá řadu nadací pro studenty vysokých škol, podporuje vědce a umělce. K jeho přátelům patří např. hudební skladatel Antonín Dvořák, básníci Jaroslav Vrchlický a Josef Václav Sládek a řada malířů a sochařů, které poznal ve Vídni i v Praze a kteří za ním přicházejí na jeho zámek v Lužanech u Přeštic.

Ve svém architektonickém díle se Josef Hlávka inspiroval uměním katolické i protestantské západní a severní Evropy, jakož i pravoslavným uměním jihu a východu Evropy. K umělecké stránce staveb významně přispíval i vídeňský malíř a jeho přítel Karl Jobst.

Češi vzpomínají na Josefa Hlávku především jako na zakladatele České akademie pro vědu, slovesnost a umění, štědrého mecenáše a podporovatele vzdělanosti, umění a vědy, konzervativního vlastence, který inspiroval mnohé, aby ho v mecenášství následovali. Znají ho také jako autora stavby Zemské porodnice v Praze a zakladatele Nadání Josefa, Marie a Zdeňky Hlávkových, které působí s výjimkou doby nacistické okupace nepřetržitě více jak sto let a podporuje vysokoškolské studenty, mladé vědce a umělce i v současnosti z výnosů zbylého majetku, který Josef Hlávka zanechal.

Ve Vídni zanechal významnou stopu svou činností architektonickou a stavitelskou. Evropské a mezinárodní instituce ho oceňují jako významného umělce, který daleko přesáhl hranice státu. Z těchto důvodů bylo organizací UNESCO stoleté výročí jeho úmrtí v roce 2008 zařazeno mezi světová kulturní výročí a biskupský areál v Černovcích, který projektoval a stavěl, byl v roce 2011 zařazen mezi stavby světového kulturního dědictví. Z těchto důvodů si ho tradičně velmi cení také Ukrajina.

Rád bych jménem iniciátora a donátora této desky tedy Nadání Josefa, Marie a Zdeňky Hlávkových poděkoval všem, kteří se zasloužili o umístění této pamětní desky Josefu Hlávkovi, velkému Evropanu a také vídenskému měštanu.

Dík patří především vlastníku tohoto domu, Raiffeisen bance, která s umístěním desky souhlasila, dále magistrátu města Vídně a jejímu starostovi panu Michaelu Häuplovi za příznivé vyřízení tohoto návrhu a závazku péče o tuto desku. Děkuji velvyslanctví České republiky ve Vídni, osobně panu velvyslanci Ing. Janu Sechterovi za celou organizaci a zajištění tohoto záměru. Jemu byla také včera deska předána.

Věřím, že odhalení této desky na domě, který Josef Hlávka projektoval a stavěl v letech 1862-1863 přispěje k připomenutí tradičních dobrých kulturních, vědeckých a jiných vztahů mezi čechy a Rakušany, a to na základě velké blízkosti až identity kultur a v současné době společných demokratických a republikánských hodnot.

Jak velký význam tomu přikládají čeští vědci a představitelé českých vysokých škol ukazuje také složení naší delegace. Patří k ní předseda Akademie věd české republiky, rektoři a prorektoři vysokých škol a další jejich představitelé a vědci z jiných oblastí. Takové tradice jsme si připomněli při obdobné příležitosti v Praze v souvislosti s odhalením pamětní desky významného rakouského právního teoretika prof. Hanse Kelsena na místě, kde stál jeho rodný dům a to za učasti významné delegace rakouských vědců a politiků. Byl to pro nás další impuls k uskutečnění tohoto záměru.

Význam těchto vzájemných vztahů připomněl nedávno při návštěvě České republiky prezident Rakouské republiky pan Heinz Fischer a jeho čeští partnerři. Je potěšující, že toto usilí má i na této úrovni dlouholeté tradice. Vzpomněl je prezident Fischer již před více než dvaceti lety v roce 1993, když byl ještě ve funkci předsedy Národní rady v Poctě prof. Jiřímu Hájkovi k jeho 80-tým narozeninám. Ocenil tehdy převratný význam Pražského jara 1968 pro celou východní Evropu a osobní statečnost Jiřího Hájka, jako ministra zahraničí a později prvního mluvčího Charty 77 pro obranu české suverenity a jeho aktivní protinacistickou činnost. Zdůraznil aktuální význam jeho usilí o vývoj k celoevropskému společenství, jemuž se v té době přiznával ústřední význam.

I když umístění zmíněných pamětních desek v našich státech má význam především kulturní nikoli politický, připomenutí společných hodnot obou našich národů a jejich sdílení tuto kulturní oblast přesahuje.