|
Pamětní deska Josefa Hlávky ve Vídni Dne 6. června 2016 byla ve Vídni, na jednom z domů, které Josef Hlávka projektoval a postavil (Opernring 6) na památku tohoto významného vídeňského stavitele, architekta, českého vlastence a mecenáše, slavnostně odhalena jeho pamětní deska. Slavnostní odhalení se uskutečnilo za přítomnosti starosty a zemského hejtmana Vídně Michaela Häupla, ministra kultury vlády ČR Daniela Hermana, předsedy Nadace "Nadání Josefa, Marie a Zdeňky Hlávkových" Václava Pavlíčka, velvyslance České republiky v Rakousku Jana Sechtera a dalších významných hostů z Rakouska i České republiky. Josef Hlávka (1831 - 1908) se narodil v malém západočeském městě Přešticích. Vystudoval architekturu na vídeňské Akademii. Po návratu ze studijní cesty Evropou dostal od českého stavitele Šebka (v době studií pro jeho firmu pracoval) stavební firmu, získal koncesi a stal se vídeňským stavitelem a v roce 1865 i vídeňským měšťanem. Postupně se vypracoval na jednoho z nejžádanějších stavitelů ve Vídni. V literatuře a archivních pramenech se uvádí, že během 13 let (1860 - 1873) realizoval celkem 142 staveb (některé podle projektů jiných architektů, některé podle projektů vlastních), ty nejvýznamnější v centrální části města. Byly to reprezentační veřejné budovy i ekonomicky úsporné činžovní domy. Některé jsou památkově chráněné, jako budova Opery, některé byly naopak přestavěny nebo zbořeny. Největší a reprezentační vznikly podél Ringstrasse a zařadily Hlávku mezi její spolutvůrce. Kromě stavitelské činnosti se věnoval i projektování a realizaci vlastních staveb nejen ve Vídni. Mezi jeho nejvýznamnější projekty a realizace patří areál rezidence metropolitů řeckopravoslavné církve v Černovicích na Bukovině (dnes je v areálu jedna z významných ukrajinských univerzit). V roce 2011 byl tento areál Josefa Hlávky zapsán do seznamu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO (již v roce 2008, při příležitosti 100. výročí úmrtí Josefa Hlávky, vyhlásilo UNESCO toto výročí za výročí světové). V Praze Josef Hlávka postavil budovu Zemská porodnice (v roce 2015 bolo připomenuto 140. výročí od jejího otevření a na budově byla odhalena Hlávkova pamětní deska) a nadační domy ve Vodičkově a Jungmannově ulici. Také přestavba zámku v Lužanech u Přeštic je autorským Hlávkovým dílem. Jeho stavby byly realizovány v novogotickém slohu, nebo ve slohu novorenesančním. V roce 1869, zřejmě z přepracování Josef Hlávka těžce onemocněl (uzdravil se po dlouhých deseti letech), odešel do ústraní a stal se bohatým soukromníkem. Po uzdravení se věnoval odborné a teoretické činnosti v oboru záchrany a obnovy historických památek. Např. v roce 1890, po velké povodni v Praze, kdy byl stržen Karlův most, vypracoval projekt jeho záchrany a též jej financoval. Josef Hlávka je v novodobé historii českého národa pokládán za největšího mecenáše. Pro nadané, leč nemajetné studenty postavil a studentům prostřednictvím jejich spolku věnoval "Studentské koleje českých vysokých škol pražských". V posledních desetiletích 19. století a na počátku 20. století vynaložil Josef Hlávka nemalé částky na vznik a přímou podporu řady institucí i akcí, které znamenaly přínos pro kulturní, vědeckou, uměleckou i hospodářskou činnost českého národa. V roce 1904 založil Nadání Josefa, Marie a Zdeňky Hlávkových, kterému, jako univerzálnímu dědici, odkázal veškerý svůj majetek, velkostatek v Lužanech, nadační domy v Praze a ve Vídni, cenné papíry i peníze na účtech. V přepočtu na dnešní měnu se jednalo o více než 2 miliardy Kč. Do tohoto Nadání spojil veškeré své předchozí nadační aktivit a ještě za svého života je uvedl v činnost, která pokračuje již více než 110 let. Pamětní deska Josefa Hlávky ve Vídni
|
||||||||||
