Projev prof. JUDr. Václava Pavlíčka, CSc. v Senátu PČR při příležitosti zahájení oslav 125. výročí založení ČAVU, který se konal dne 23. ledna 2015

AV ČR se hlásí k tradicím a ideové kontinuitě s Českou akademií pro vědy, slovesnost a umění iniciovanou tehdy největším českým mecenášem, úspěšným podnikatelem, architektem a politikem Josefem Hlávkou.

Akademie vznikla rozhodnutím císaře jako výsledek mnohaletého úsilí především právě Josefa Hlávky, jeho trpělivosti, důslednosti a tvrdošíjnosti. Překonávaje zdánlivě nepřekonatelné překážky spatřoval v jejím vzniku podstatný krok v emancipaci českého národa a důkaz, že český jazyk je také v oblasti vědecké způsobilý vyjádřit všechny jevy a pojmy, které věda přináší.

Jazyk a jeho bohatství je nejen prostředkem komunikace mezi příslušníky národa, ale také výrazem jeho kulturnosti a způsobu myšlení. Vztah jazyka a národa Hlávka vyjádřil již v ústředním hesle svého návrhu projektu Národního divadla (Síla i budoucnost jest národu národnost - pozn. red.).

V té době nebylo zakládání akademií jevem zcela výjimečným, a to ani v rakousko-uherské monarchii. Akademie působila již ve Vídni a své akademie měli též Maďaři, Chorvaté a Poláci. Snaha založit akademii pro Čechy v Praze však narážela na odpor představitelů státní moci v Praze i ve Vídni a německé části společnosti. Záměr využít ke konstituování české Akademie Královskou českou společnost nauk se nezdařil.

Před pěti lety se připomínalo v projevech i v odborné publicistice, že tradice učených společností a obdobných institucí na území zemí Koruny české nezačaly až iniciativou Josefa Hlávky, ale jsou mnohem starší. Počítání času trvání Akademie spojené s Hlávkovým jménem je však zcela na místě, neboť se váže k trvající tradici české neuniverzitní vědy a moderní české slovesnosti, její organizace a podpory a postupně prosazované české státnosti, tehdy ještě v rámci monarchie.

Z širšího pohledu bylo zakládání a působení akademií zpravidla významným úspěchem suverenity rozumu, prosazováním racionalismu nad suverenitou víry a náboženství. V prostředí monarchie bylo spojeno s emancipací českého národa jako kulturně vyzrálého, vyspělého a srovnatelného s jinými evropskými národy. Jen postupně a obtížně se dařilo v druhé polovině 19. století prosadit výuku v českém jazyce na středních školách a také Hlávkovi se dostalo vzdělání jen v němčině. Dalším krokem ke zrovnoprávnění českého jazyka v zemích Koruny české byl v roce 1882 vznik českojazyčné univerzity jejím rozdělením.

Diskriminace českého národa a českého jazyka v monarchii v oblasti právní ani sociální tím ale neskončila.

Josef Hlávka podpořil přístup Čechů ke vzdělání na české univerzitě a technice svými nadačními dary a pokračoval i s další podporou české vzdělanosti.

Právník, národohospodář a tehdejší člen Zemského výboru prof. Albín Bráf vzpomíná, že ho 8. června 1888 pozval nejvyšší maršálek kníže Lobkowicz k setkání s Josefem Hlávkou a sdělil mu, že se Hlávka rozhodl věnovat Zemskému sněmu částku 200 tisíc zlatých jako základní fond ke vzniku České akademie věd a umění a tuto částku mu také v hotovosti předal.

Albín Bráf píše, že se Hlávka zabýval myšlenkou na zřízení České akademie již v roce 1877 po jednání s profesorem a pozdějším ministrem spravedlnosti Karlem Habietinkem a uvažoval o vytvoření nadace k její podpoře. Měla nejprve sloužit k podpoře původní, česky vydávané vědecké a umělecké literatury.

V roce 1884 daroval k realizaci této myšlenky nejprve 20 tisíc zlatých Královské české společnosti nauk jako základu ke vzniku "jubilejního fondu pro vědeckou literaturu českou" psanou jazykem českým a v dalších letech tuto částku navyšoval. Důraz na českojazyčnou literaturu směřoval k tomu, aby se výsledky vědy staly přístupné co nejširšímu okruhu českých čtenářů.

V § 8 této listiny se zmiňovala možnost založení české Akademie věd. Těmito kroky se vyvíjela Hlávkova představa k uskutečnění jeho záměru.

Předáním daru 200 tisíc zlatých nebyla záležitost podpory vzniku Akademie ukončena. O přijetí daru rozhodoval Zemský sněm a Hlávka musel vynaložit značné úsilí, aby překonal námitky z řad některých poslanců kurie velkostatku i z řad církevních kruhů. Výrazně k tomu přispěl také svým projevem ve sněmu František Ladislav Rieger. Nakonec se podařilo, že sněm 9. října 1888 Hlávkův dar pro tento účel přijal, čímž byl položen základ k vícezdrojovému financování Akademie (z prostředků Zemského sněmu i z prostředků soukromých), které bylo dále rozšířeno založením Nadání Josefa, Marie a Zdenky Hlávkových. Smyslem Nadání mělo být podle Hlávkovy poslední vůle "podporovat veškerou vědeckou, literární a uměleckou činnost národa českého a učinit výsledky této činnosti, jakož i výsledky veškeré vědecké činnosti světové, kulturnímu životu národnímu tak přístupnými, aby mohl z nich ve všech směrech výkonné své činnosti přímo těžiti". Josef Hlávka v poslední vůli konstatoval, že potřeba úzké spolupráce Nadání a Akademie věd vyplývá ze stejného poslání obou institucí a především jeho dílem bylo rovněž organizační a statutární vytváření základu Akademie.

V poslední vůli se Josef Hlávka obrátil také na sněm Království českého, o němž uvedl, že v první řadě pečuje o potřeby celého národa, jeho vzdělanosti a o jeho kulturní povznesení. Proto jej požádal, aby Nadání (s jeho péčí o Akademii) přijal pod svou mocnou ochranu a jeho výhradně soukromé nadační jmění a umění, určené k zájmům národa ochraňoval. Josef Hlávka vyjádřil přesvědčení, že český sněm toto poslání splní.

Setkání v prostorách Senátu je proto i příležitostí připomenout Hlávkovu víru v ochranu vědy českým sněmem.

Je potěšující, že se předseda Senátu ve svém projevu vyjádřil v duchu tohoto Hlávkova přání.

Vzpomněl jsem již, že zakládání národních akademií věd nebylo v 19. století jevem výjimečným. Okolnosti vzniku české Akademie se od jiných akademií výrazně lišily. Připomněl to nástupce Josefa Hlávky prof. Antonín rytíř Randa při rozloučení s ním: "Co v jiných zemích ke kulturním účelům poskytuje stát nebo země, zčásti i vyšší bohaté kruhy společnosti, to pro národ český vykonal skoro sám jediný, z lidu vyšlý bohatýr ducha a práce: Josef Hlávka."

Proč tak Hlávka učinil a celý svůj obrovský majetek věnoval českému národu pro povznesení jeho vzdělanosti a české vědy, vyjádřil v úvodu své poslední vůle: "Nastaly nové poměry a ukazuje se vždy víc a více, že jen svépomocí, jen usilovnou vlastní prací ve zdokonalení a zesílení našeho vědění a umění můžeme dosáhnout oné mravní a hmotné síly, která k bezpečnému zachránění našeho národa je zapotřebí."

Česká akademie pro vědy, slovesnost a umění a Nadání Hlávkových byly Hlávkovým dílem pro rozvoj českého národa nejvýznamnějším a snad mohu říci, že principy, které při jejich založení Hlávka vyjádřil, stojí za to, aby se k ní nadále obě instituce hlásily a na jeho ideje navazovaly.