Projev prof. JUDr. Václava Pavlíčka, CSc. v Senátu Parlamentu ČR, který přednesl dne 23.1.2015 při příležitosti zahájení oslav 125. výročí založení České akademie pro vědy, slovesnost a umění Josefem Hlávkou

Vážený pane předsedo Senátu, vážený pane předsedo Akademie věd ČR, vážení přítomní,

připomínáme si dnes 125 výročí od vzniku České akademie pro vědy, slovesnost a umění. AVČR se hlásí k tradicím a ideové kontinuitě s touto Akademií iniciovanou tehdy největším českým mecenášem, úspěšným podnikatelem, vynikajícímvým architektem a politikem Josefem Hlávkou.

Akademie vznikla rozhodnutím císaře 23.1.1890 jako výsledkek mnohaletého úsilí především Josefa Hlávky, jeho trpělivosti, důslednosti a trvodošíjnosti. Překonávaje zdánlivě nepřekonatelné překážky spatřoval v jejím vzniku podstatný krok v emancipaci českého národa a důkaz, že český jazyk je způsobilý také v oblasti vědecké vyjádřit všechny jevy a pojmy, které věda přináší. Jazyk a jeho bohatsví je nejen prostředkem komunikace mezi příslušníky národa, ale také výrazem jeho kulturnosti a způsobu myšlení. Vztah jazyka a národa Hlávka vyjádřil již v ústředním hesle svého návrhu projektu Národního divadla.

V té době nebylo zakládání akademií jevem zcela vyjímečným a to ani v Rakousko-Uherské monarchii. Akademie působila již ve Vídni a své akademie měli také Maďaři, Chorvaté a Poláci. Snaha založit Akademii pro Čechy v Praze však narážela na odpor představitelů státní moci v Praze i ve Vídni a německé části společnosti. Záměr využít ke konstituování české Akademie Královskou českou společnost nauk se nezdařil.

Před pěti lety se připomínalo v projevech i v odborné publicistice, že tradice učených společností a obdobných institucí na území zemí Koruny české nezačaly až iniciativou Josefa Hlávky, ale jsou mnohem starší. Počítání času trvání Akademie spojené s Hlávkovým jménem je však zcela na místě, neboť se váže k trvající tradici české neuniverzitní vědy a moderní české slovesnosti, její organizace a podpory a postupně prosazované české státnosti, tehdy ještě v rámci monarchie.

Z širšího pohledu bylo zakládání a působení akademií zpravidla významným úspěchem suverenity rozumu, prosazováním racionalismu nad suverenitou víry a náboženství. V prostředí monarchie bylo spojeno s emancipací českého národa jako kulturně vyzrálého, vyspělého a srovnatelného s jinými evropskými národy. Jen postupně a obtížně se dařilo prosadit v druhé polovině 19. století výuku v českém jazyce na středních školách a také Hlávkovi se dostalo vzdělání jen v němčině. Dalším krokem k zrovnoprávnění českého jazyka v zemích Koruny české byl v roce 1881 vznik českojazyčné univerzity jejím rozdělením. Neskončila tím diskriminace českého národa a českého jazyka v monarchii ani v oblasti právní ani sociální.

Josef Hlávka podpořil přístup Čechů ke vzdělání na české univerzitě a technice svými nadačními dary. Tím jeho podpora české vzdělanosti neskončila. Právník, národohospodář a tehdejší člen Zemského výboru prof. Albín Bráf vzpomíná, že 8. června 1888 ho pozval nejvyšší maršálek kníže Lobkowicz k setkání s Josefem Hlávkou a sdělil mu, že se Hlávka rozhodl věnovat zemskému sněmu částu 200 000,- zlatých jako základní fond ke vzniku České akademie věd a umění a tuto částku mu také v hotovosti předal. Bráf píše, že Hlávka se zabýval myšlenkou o zřízení České akademie již v roce 1877 po jednání s profesorem a pozdějším ministrem Habietinkem a uvažoval o vytvoření nadace k její podpoře. Měla nejprve sloužit k podpoře původní česky vydávané vědecké a umělecké literatury. V roce 1884 daroval k realizaci této myšlenky nejprve 20 000,- zlatých Královské české společnosti nauk jako základu ke vzniku „jubilejního fondu pro vědeckou literaturu českou“ psanou jazykem českým a v dalších letech tuto částku navyšoval. Důraz na českojazyčnou literaturu směřoval k tomu, aby výsledky vědy se staly přístupné co nejširšímu okruhu českých čtenářů. V § 8 této listiny se zmiňovala možnost založení české Akademie věd. Těmito kroky se vyvíjela Hlávkova představak uskutečnění tohoto záměru.

Předáním daru 200 tisíc zlatých nebyla záležitost podpory vzniku Akademie ukončena. O přijetí daru rozhodoval Zemský sněm a Hlávka musel vynaložit značné úsilí, aby překonal námitky z řad některých poslanců kurie velkostatku, tak i z řad církevních kruhů. Výrazně k tomu přispěl také svým projevem ve sněmu F.L.Rieger. Nakonec se podařilo, že 9. řijna 1888 Hlávkův dar pro tento účel sněm přijal. Tím byl položen zálad k vícezdrojovému financování Akademie – z prostředků Zemského sněmu i z prostředků soukromých, které bylo dále rozšířeno založením Nadání Josefa, Marie a Zdeňky Hlávkových. Smyslem Nadání mělo být podle Hlávkovy poslední vůle „podporovat veškerou vědeckou, literární a uměleckou činnost národa českého a učinit výsledky této činnosti jakož i výsledky veškeré vědecké činnosti světové, kulturnímu životu národnímu tak přístupnými, aby mohl z nich ve všech směrech výkonné své činnosti přímo těžiti.“ Josef Hlávka v poslední vůli konstatoval, že potřeba úzké spolupráce Nadání a Akademie věd vyplývá z toho, že obě instituce mají stejné poslání. Organizační a statutární vytváření základu Akademie bylo také především Hlávkovým dílem.

Ve své poslední vůli se Josef Hlávka obrátil také na sněm Království českého o němž uvedl, že v první řadě pečuje o potřeby celého národa, jeho vzdělanosti a o jeho kulturní povznesení. Proto jej požádal, aby Nadání (s jeho péčí o Akademii) přijal pod svou mocnou ochranu a jeho výhradně soukromé nadační jmění určené k zájmům národa ochraňoval. Josef Hlávka vyjádřil přesvědčení, že český sněm toto poslání splní. Naše dnešní setkání v prostorách Senátu je také příležitostí připomenout tuto Hlávkovu víru v ochranu vědy českým sněmem. Je potěšující, že předseda Senátu v právě předneseném projevu se vyjádřil v duchu tohoto Hlávkova přání.

Vzpoměl jsem již, že zakládání národních akademii věd nebylo v 19. století jevem vyjímečným. Okolnosti vzniku české Akademie se od jiných akademií výrazně lišily. Připoměl to nástupce Josefa Hlávky prof. Antotín rytíř Randa při rozloučení s ním: “Co v jiných zemích ke kulturním účelům poskytuje stát nebo země, zčásti i vyšší bohaté kruhy společnosti, to pro národ český vykonal skoro sám jediný, z lidu vyšlý bohatýr ducha a práce: Josef Hlávka.“

Proč tak Hlávka učinil a celý svůj obrovský majetek věnoval českému národu pro povznesení jeho vzdělanosti a české vědy vyjádřil v úvodu své poslední vůle: „Nastaly nové poměry a ukazuje se vždy víc a více, že jen svépomocí, jen úsilovnou vlastní práci ve zdokonalení a zesílení našeho věděmí a umění můžeme dosáhnout oné mravní a hmotné síly, která k bezpečnému zachránění našeho národa je zapotřebí.“

Česká akademie pro vědy, slovesnost a umění a Nadání Hlávkových byly Hlávkovým dílem pro rozvoj českého národa nejvýznamějšíma snad mohu říci, že principy které při jejích založení Hlávka vyjádřil stojí za to, aby se k ní nadále obě instituce hlásily a na jeho ideje navazovaly.