Projev prof. JUDr. Václava Pavlíčka, CSc. v Betlémské kapli dne 17.11.2012

Magnificence, pane rektore, členové akademických obcí, vážení přítomní!

Při každoročním shromáždění a koncertu k 17. listopadu připomínáme historické, společenské a kulturní souvislosti událostí, které se staly důvodem, aby tento den byl vyhlášen za státní svátek České republiky.

Je vyjádřením úcty české společnosti k tradicím a hodnotám svobody a demokracie. Takové hodnoty formuloval již T.G. Masaryk při konstituování československé státnosti jako výraz střetu a vítězství demokracie a svobody a hodnot republikánských nad principy teokratickými, monarchistickými a diktátorskými. Vzpomínali jsme jich dnes v ranních hodinách na tradičním setkání před Hlávkovou kolejí a na tam otevřené výstavě věnované protiválečné a protinacistické tvorbě Josefa Čapka. Výstava vytvořená především z fondu společnosti bratří Čapků se sídlem v Hagenu dokládá význam solidarity všech demokratických a antifašistických sil v Evropě při obraně svobody a demokracie. Připomněl to také prezident SRN při návštěvě v Lidicích v nedávné době.

Podle Masaryka se nová Evropa a Československo v ní měly zakládat na tradicích husitství, reformace, humanismu a demokracie. Za tyto hodnoty demonstrovali studenti a mladí dělníci také 28. října 1939, když provolávali věrnost idejím Masaryka a Beneše. Událostem 17. listopadu 1939 pro tradice novodobé české státnosti je věnovaná četná memoárová a historická literatura. Soustavně se tomuto tématu věnuje také slovenský spisovatel a vysokoškolský profesor Jozef Leikert, kterého dnes zde můžeme přivítat. Demonstrace v říjnu a listopadu 1939 a jejich nemilosrdné potlačení měly velký ohlas v demokratickém světě. K těmto hodnotám svobody a demokracie se znovu přihlásila mladá generace a československá společnost v roce 1989. Odkazu 17. listopadu 1939, kterého studenti vzpomněli na demonstraci v roce 1989, se současná generace vysokoškoláků přihlašuje Cenou Jana Opletala, která bude předávána Studentskou komorou Rady vysokých škol v tento den a právě tady v Betlémské kapli, na místě, kde zněla kdysi slova Jana Husa.

Evropský kontext těchto demokratických hodnot 17. listopadu jsme v minulých letech vyjadřovali také koncerty z díla Beethovena a Brahmse. Národní tradice české kultury připomínaly koncerty z děl Dvořáka a Smetany a dalších českých skladatelů v předchozích letech. Česká hudba přispívala k udržení českého národního vědomí také v době, kdy svoboda slova byla potlačena.

V letošním roce se program koncertu opět vrací především k dílu Antonína Dvořáka a to jeho Lužanskou mší, byť bylo toto dílo v posledních letech uváděno již několikrát. Pořadatelé a umělecký soubor Univerzity Karlovy, se k tomuto programu rozhodly proto, že toto dílo věnované Antonínem Dvořákem Josefu Hlávkovi při příležitosti dokončení zámecké kaple v Lužanech bylo výrazem jejich přátelských styků v době, kdy úsilí Hlávkovo vyúsťovalo v založení České akademie pro vědu, slovesnost a umění a k podpoře českých vysokých škol a českých studentů, kteří na nich získávali svou kvalifikaci. Hlávkova idea odstranit sociální bariéry vzdělanosti nadaných a pilných českých studentů je znovu aktuální. Členy České akademie se tehdy stali významní vědci té doby, ale také umělců jako Antonín Dvořák nebo Jaroslav Vrchlický, který působil na české technice. Podpora vědy, kultury a vzdělanosti vyjadřovaly Hlávkovo přesvědčení, že český národ pro svou emancipaci nezbytně potřebuje rozvoj vědy ve všech oborech, jakož i rozvoj duchovní, kulturní a rozvoj ekonomický.

Toto období vytváření základů moderní české společnosti bylo literárně zpracováno v posledních letech tetralogií významné české spisovatelky prof. Valji Stýblové. Tři díly románu nesou název Lužanská mše a poslední díl Mecenáš v obnošené vestě. V polovině letošního roku jsme měli příležitost dovršení tohoto díla přivítat a připomenout si atmosféru a základy, na kterých až další generace již po Hlávkově smrti budovala novodobou českou státnost.

Lužanské mši je také věnována velká pozornost v nové odborné práci amerického muzikologa Davida Beveridge s názvem Zdeňka a Josef Hlávkovi, Anna a Antonín Dvořákovi - plodný vztah čtyř osobností v české a světové kultuře, které v letošním roce bylo obhájeno v Národohospodářském ústavu Josefa Hlávky a v dohledné době bude publikováno. Výzkumy D. Beveridge ovlivnily i dnešní uvedení díla Lužanská mše v podání Orchestru a sboru UK a Smíšeného sboru Pedagogické fakulty UK v Praze pod vedením Haiga Utidjiana.

Dovolte mi tlumočit některé přístupy, které vedly dirigenta a soubor k dnešnímu nastudování díla, jež přineslo určité odlišnosti od nastudování dřívějších. Z práce D. Beveridge vyplývá, že Dvořák odbočil od obvyklého textu latinské mše. Jeho originální text byl dokonce vytištěn v původním vydání klavírního výtahu anglické firmy a najdeme ho ve všech rukopisných zdrojích, jak varhanních a také v orchestrálních verzích. Mše byla s Dvořákovým textem několikrát provedena ve Velké Británii, kde místní tisk v různých recenzích tuto skutečnost překvapeně komentoval. Na základě těchto informací se dnešní provedení vrací k tomuto původnímu textu. Dnešní verze je znatelně odlišná od standardního provedení, zejména v části Credo, v níž je na různých místech i rytmus sboru dle Dvořákových rukopisů odlišný od běžně rozšířené verze.

Práce muzikologa Beveridge byla založena na důkladném pátrání po korespondenci mezi skladatelem a nakladatelstvími v Německu i Anglii. Anglický nakladatel poprosil Dvořáka o instrumentalizaci mše pro orchestr takovým způsobem, aby ji mohly provést i menší spolky. Dvořák patrně proto využívá redukovanou sekci dřevěných nástrojů. Beveridge upozornil i na další verzi, která využívá, kromě varhan, i nižší smyčce a dosud nebyla publikována.

V dnešním provedení je vyslyšeno přání skladatele, podle něhož mohou být sólové party zazpívány menším souborem z pěveckého sboru místo operních sólistů stojících před orchestrem. Nastudování vychází z přesvědčení, že tento způsob nastudování je bližší komornímu efektu, jehož dosáhl Dvořák při prvním provedení mše v zámecké kapli v Lužanech s pouhými asi 14 pěvci, z nichž 4 byli sólisté. Dr. Beveridge objevil instrukce psané rukou Dvořáka do partitury, která patří anglickému nakladatelství Novello a je uložena v londýnské Britské knihovně. Zde jasně požadoval, aby v případě provedení většími sbory zpíval na místo sólistů menší sbor, a to dokonce v počtu do deseti na každý part. Dodal: „Prosím, račte tak učinit“ a podepsal Dvořák. Dnešní provedení se snaží takto jasně vyslovené přání skladatelovo vyplnit.

Přeji vám hezký zážitek z dnešního koncertu.